První-Poslední - Meziměsto (recenze)

6. srpna 2014 v 12:38 | obyčejný posluchač
První-Poslední - Meziměsto (CD-R, 2014, vlastní režie)

Po nějaké době se opět přemlouvám a vrhám se do hudebního víru. První komu recenzi dlužím, není poslední. Jsou to První-Poslední. Zatímco se roztáčí potištěný disk, prohlížím obstojně provedený Digipak. Na obalu jsou dvě imaginativní fotografie a kolážovitá titulka. Strohé informace nabízí pár nezbytných údajů.


Popsat obsah není pro mě vůbec jednoduché. Ne snad, že by kapela byla tak svojská, právě naopak. Je normálně normální - kytarovka s poučením u českých rockových alternativců. V zásadě bych za tím mohl zabouchnout dveře, ale bylo by to ode mě značně nesolidní. Jedním z pozitiv jsou poslouchatelné texty, průběžně štěbetající saxofon nebo speciálně hostující zpěvanka. Líbí se mi zkreslení kytar a v zásadě i celkový zvuk nahrávky. Hlas je chlapácky nakřáplý, ale po nějaké době přestává být zajímavý, začíná nudit. Důvodem je stále stejný výraz, což se v podstatě týká i kapely. Sic s citem tlačí na pilu, což rocku nepochybně svědčí a mnohdy prospívá, vykročí v ústrety psím vojandám, dopisují s mńágou, mailují se ždorpem, vyzvou na parket hudbu prahu, celek je pevně usazen v naleštěných kolejích, ze kterých ne a ne uhnout. I přes eventuální klady, nezpochybnitelné fakta, rádobyvtipné příměry a vypíchnutí, zůstane podle mého subjektivního názoru druhá deska Meziměsto zapomenuta. Držím muzikantům všechny kolíky, aby mě vyvedli z omylu a udělali ze mě falešného proroka.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama