Sixth Dimension - Přežít! (recenze)

24. prosince 2013 v 8:00 | obyčejný posluchač
Sixth Dimension - Přežít! (miniCD-R, 2013, vlastní režie)

Mám opravdu neskrývanou radost, když vidím, že kapele o něco jde. Nemyslím upachtěné snažení se, překotné honění si (trika), ale radostné, uvolněné postupování, shánění koncertů, postupné zaznamenávání aktuálních písní a když peněženka dá, tu a tam vyvrhnout lačným posluchačům něco do volátek.


Řekl bych, že přesně takhle svou muzikantskou podstatu uchopila mostecká pětice Šestá Dimenze, jak říkáme my severočeši, Sixth Dimension. Nejen, že často koncertují, hojně vůkol a stále častějí rovněž za humny. Co se nahrávek týká, nejčerstvějším záznamem je CD singl, jež si nahrála pěkně v poklidu své zkušebny a pak využila mixážní servis profesionálního studia Zdeňka Šikýře v Hostivaři. Jak už nepochybně zbystřila nejedna metalová duše, to je přesně tam, kde se metal dobře vaří. V tomto případě thrash metal, a je to fuckt nářez! Od úvodního výkřiku se tu čtyřikrát kalí v průměru třiapůlminutová ocelové čepele. Bez kudrlinek a zbytečného úprku sekají. Úderný hutný zvuk kytar, výživná pevná baskytara a nezbytné bubny poskytují zázemí pro Masáka, křiklouna pro tuhle odnož jako stvořeného. Zmínil-li jsem 'bez kudrlinek', neměl jsem na mysli úplné tupounství, odrhovačkovství ani primitivismus. Skrytá identita (1) je propentlená vkusnými sóly. Standardní skladba, výtečný otvírák. Nafofrovaná Bezmoc (2) se zajímavým motivem úvodní znělky Profesionálů, je věnovaná kámošovi na vozíku, přesto útočí na celou společnost, pro kterou je v reálu jednodušší se pomoci-potřebnými nezatěžovat. Kratičká zabarvená vyhrávka Zkratu (3) nepochybně potěší nejen coby záchytný bod. Před koncem oba pávi předvedou svá kytarová brka. Čtvrthodinovou nahrávku uzavírá Maska (4). Střídání pomalých a svižnějších pasáží s neustálou prací všech muzikantů. Uvědomuji si, že to jde i bez předvádění 'čtyřista' nápadů za minutu. I bez toho se dá poznat, že i tahle kapela je 'parta chlapíků, co umí vzít za kliku'. Dnes už zdaleka nejsem metalovým nadšencem, ale cílevědomá práce mě stále více než těší. Jak bych to přál mnoha ostatním spáčům.

Skromnému samopalu nechybí nic zásadního. Jednoduchá kapsa z tvrdého papíru, vnitřňák s texty a samolepou "potištěný" disk. Zářící výjevy nad temným městem, mohou s přimhouřením oka evokovat tu trochu nevymizelého dobra v Mostě snad jen zdegenerovanému optimistovi, jako jsem já.

parta těžkotonážních (ná)řezníků
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fery fery | E-mail | 27. prosince 2013 v 12:06 | Reagovat

co znam tuhle kapelu tak bych rekl ze se super zdokonaluje.A dukaz byl pred vanocemi v klubuV-V.Profesionalni pristup
ke kazde skladbe.A ten zpevak k tomu dava
naboj.Proste super

2 RadeK.K. RadeK.K. | E-mail | 27. prosince 2013 v 17:55 | Reagovat

[1]: Fairy ultra, to se ví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama