Roman Dragoun - Louny (koncert)

4. prosince 2013 v 7:46 | obyčejný posluchač
Roman Dragoun - 16.11.2013, kavárna Vrchlického divadla, Louny (koncert)

Koncerty v režii lounského divadla už jsem představil a chválil snad dostatečně. Kromě těch, kterých jsme se zúčastnili, se samozřejmě uskutečnily i mnohé jiné. Vypadá to, že se frekvence zvyšuje, ale nepochybně je to jen náhoda.

Start recitálu zpěváka a klávesáka Romana Dragouna se posunul o dvacet minut, což určitě nikomu ze zhruba 25 natěšených posluchačů nevadilo. Zčásti to bylo i očekávatelné, neb byl součástí celonárodní "Noci divadel" a celodenní program dostal mírný skluz. Ve 20:50 mistr natartoval aparaturu, dva Korg keyboardy, pár zařízení bokem a mohla začít kýžená jízda.



Úvodní "citovku" s elektrickým klavírem vystřídala skladba s playbackovým doprovodem, jemuž dominovala plnotučná hra s expresivním sólem alá elektrická kytara. Celek potvrdil bigbítový grunt. Další proložení citlivým piánem přineslo vzpomínku na kapelu Futurum, do jejíhož repertoáru by bez větších problémů zapadla. Nálada dala vyniknout textu, který podobně jako u předchozích skladeb napsal Milan Princ a jsou všechny obsaženy na jeho autorském debutu 'Tabula Rasa?' (2013). Slova píseckého textaře můžete objevit nejen u muziky Romana Dragouna, rovněž Písečáka, se kterým jej poutá pětatřicetileté přátelství, ale u mnoha dalších interpretů a kapel. 'Vzpomínka', humorně představená jako "trochu country", se nesla plně na vlně načechraného pop doprovodu až k závěrečnému potvrzení jednoznačného HITU! Ozdravovna, vzpomínky, prožívání hry, neskutečný náboj, další luxusní sólistická vsuvka. Osobně jsem si na chvíli představil ŠvP, ale silně elektrizující vyhrávka rozmetala vize na prach. Kdo postřehnul několik zabrumení špatného konektoru, dozajista je prominul nebo v okamžení zapoměl. Třeba už kvůli silnému muzikantství, tentokráte třeba v podobě zdvojení hlasu a nezbytné sólující pravačky. Kromě kamaráda Prince, využívá pan Dragoun například texty svého tatínka, malíře a bísníka Františka Romana Dragouna. 'Achilles' - rytmický základ z MiniDiscu v podobě akordeonu a španělky - ani pomyšlení na opovrhování, jako je tomu u hospodských "skupin". Ač před posluchači osamocen a pouze s half-playbackem, nesnižuje se na dno "přehrávačů profláklých hitů", nechť jsou od kohokoli. Důkaz pochybovačům, že lze zaujmout i vlastní tvorbou. 'Sedím u kamen' - text i nálada domáckého skládání a muzicírování. Klávesové barvy nabízí ságo, marimbu, zvonkohru i nejhojněji využívané piáno. Rovněž 'Samota' je jedním z demáčů stvořeným během sedmi let pro prvotinu vlastní kapely His Angels. Přesto se jedná o silný materiál rytmiky s klavírem, stereo-efektovaným zvukem a v půli jakousi zhmotňovanou produkcí. Lidi tleskají krapet odtažitě, možná opatrně, snad aby nepokazili křehkou náladu. Slova 'Smín Tě znát' napsala třetí z okruhu, Soňa Smetanová. Jako dělané pro silný výraz silného zpěváka. Kdyby protagonista Pavel Pelc nebyl coby skladatel ohlášen, málokdo by změnu poznal. 'To já se vracím' plně zapadá do písňového výběru, ač je spojena s kapelou Progres 2. Další dlouhý most hitového potenciálu a pokračování 'Světem džungle' ze stejného vrhu, mnohým notoricky známá. V sobotním večeru byla představena verze přetavená do rozkládaného klavíru a scatovaného hlasu.


Po přestávce došlo na pár kousků ze třetí sólové desky 'Otlučená srdce', jíž ve sbírce nemám. Na úvod vkusný taneční rytmus, pak 'Touha'. Dále píseň 'Marie' - správná cesta, jak neagitovat, ale přesvědčovat slovy. Ta je nutno nejen poslouchat, ale dodatečně o nich přemýšlet. Nemluvě o tématu víry, jež se tu a tam vynoří a nenásilně zasahuje. Následuje latinou a textem Pavla Cmírala omotaná 'Klec'. Obstojné, živě nahrané demo podklady sice trpí nevyrovnaným mixem, výsledný zvuk třeba sykavkami ve zpěvu, přesto vše sólista svý nemalým vkladem přebíjí. Další kousek poprvé podává vstoje na plný rockový plyn. Pokračuje textem svého otce v Princově úpravě, jež v kompozici skvěle souzní a vyniká prostor pro jednotlivé díly, pauzy, gradace, sólování, střídmé efektování hlasu atp. 'Jízdní řád' může být bez uzardění nazván Dragounovskou klasikou zhmotnění napsaného. Vnímám naléhavost jeho podání, muzikanta světového kalibru. Závěr patřil návratu o bezmála neskutečných třicet (30!!) let zpátky. Myslím, že nejen pro mě byla kapela Futurum nejen ve své době zjevením. Introdukce 'Vyplouvám I' plynule přechází na 'Ostrov země' a bez zbytečného povídání pokračuje 'Klaunem'. Časem náležitě otestované pecky. Samozřejmě nemohl nezařadit píseň 'Juliet'. Co dodat k ní? Bez debat nádherná melodie už je dnes k mání na reedicích, ve své době však byla těžko dostupná. Původně vyšla pouze na singlu (1984), objevila se na obskurní supraphonské kompilaci Gong. Rozloučení 'Zdroj' věnoval "všem, co už tu nejsou". Text Dragouna staršího se k výpovědi bezchybně hodil a byl umocněn improvizací na téma, kromě toho i srdečným "Oh Jesus, I love you!" a "Kyrie Eleison". Tím sice skončil základní program, ale posluchačstvo se nenechalo odbýt, čímž si zajistilo přídavek. 'Kronikář' byl předveden v syrovější verzi, bez klávesového obalu ohlodaný na kost. Silná melodie!

p.s. Roman Dragoun - tichý, klidný i bouřící, vždy perfektní.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama