Moimir Papalescu & Petr Venkrbec - Šeptající nebe nad lesem plným hvězd (recenze)

25. prosince 2013 v 8:00 | Onanující Jozue nad plným lavorem odřezků z penisů
Moimir Papalescu & Petr Venkrbec - Šeptající nebe nad lesem plným hvězd (CD, 2013, Polí5)

Ještě mám v paměti sólovou desku Papalescu a další projekty (Die Alten Maschinen, Magnetik), kam první z dvojice přiložil synťáky k dílu. Očekávání bylo tím pádem veliké.


Když kompakt dorazil, přiznávám, sprostě jsem odsunul mnohé čekatele a ihned se vrhnul na poslech. Po prvním sjetí nastalo ujištění, že kvalita trvá. Z dalšího opakování vyplynulo, že se mistři neopakují a vrhli se "jinam". Polí5 prezentuje dílo jako "elektro-jazzový projekt" s čímž by se dalo v zásadě souhlasit. Použití kláves (atd) a sága (atd) je určující, kdyby... Kdybych neměl pocit, že vše je trochu jinak, k čemuž se (snad) dostanu dále.


Než je mi dovoleno vydat se k Úpatí (1), umělci krátce zamlží. Nejprve ambientním šumem s neurotickými výkřiky, pak hned vřískající altkou, z čehož obého není jasné vůbec nic. Na chvíli se už už zdá, že se strhne divoká hudební vánice, ovšem Vpřed! (2) s pevným elektronickým rytmem a nadělujícím ságem, připomene americkou geniální trojku Morphine. Terénní nahrávka posouvá k výletu první Cestou necestou (3). Laskavé sólo Tenora Sagiho, jungle bicí a dubová basa se zadírají pod kůži, noha bez zábran startuje ku hbitému podupávání. A tady nastává první okamžik mého tušení. Než Vám prozradím více, oblaží mě retro varhanní vstupy. Úžasné! Až Na vrcholky hor I (4), kam samozřejmě nechodí vítr spát, jsem se nevyškrábal. Ani ve snu, protože ságo preluduje, chvílemí se divoce vzdouvá. Aby taky ne, elektronická hmota drsně vibruje, tudíž se takováto reakce rozumí samo s sebou. Druhý pokus o výstup Na vrcholky hor (5) je nejen velmi povedeným hitem se vším co už jsem naznačil, ale hlavně pravým časem odhalit můj tip. Pro mě je to etnická muzika s moderním hávu. Uchopená a zprostředkovaná civilizačními prostředky. Právě zde, vše vybuchne naplno. Namísto didgeridoo bublající seqencer, různorodé tribální perkuse. Druhou Cestou necestou (6) se vracíme od kmenových otloukánků nazpět mezi moderní vymoženosti. Altka v neustálém toku svižných živých bicích (?). Jako už tomu bylo mnohokrát, nelze úplně jasně dešifrovat co je který nástroj. Třeba i proto otazníky a nejasnosti. V soupisce u obou protagonistů je delší arzenál. Titulní Šeptající nebe nad lesem plným hvězd (7) odkrývá kytarový závěs vybrnkávání a nahoukávání a chemický rytmus zkulturňují basové tóny. Vlahý letní večer bez mráčku je kromě několika dalších možností určen právě ke sledování oblohy. Plané nicnedělání, slastná lenost a přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta. Tuhle skladbu si umím představit jako několikahodinovou ambientní předělávku. I Kouzelné houby (8) odkazují do přírody. Jejich nalezení však bude možné pouze třicetijádrovou GPS s 666-gigovým procesorem implementovanou pod nehet malíčku na pravé noze. Digitální folk příštích generací. Když se mi nechce, svedu to na Líné slunce (9). Nezpochybnitelný taneční flák pod palmy.


Takže ještě jednou. Nádherný obal, černobílá skládanka má jedinou chybu a tou je nosič vykazující celkový čas pouhopouhých sedmadvacet minut (27:16). Oba mistři nádherně souzní. Vrchní mistr všech elektrikářů mi poodhalil své nitro o další část, aniž by výrazně odbočil z trsy. Na pana Vekrbce si budu muset více posvítit, protože jeho muzika je na tutovku ta pravá. Lidsky i technicky. Oběma gratuluji a děkuji!

Samozřejmě to samé posílám i vydavateli, protože takovýhle titul je nepochybně perlou katalogu.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama