Koonda Holaa, Otherparts, Faces Are Fiction (koncert)

14. listopadu 2013 v 13:32 | obyčejný posluchač
Koonda Holaa, Otherparts, Faces Are Fiction - 9.8.2013, Most, U Kovboje (koncert)

Ve, mě doposud neznámém prostoru, hospodě U Kovboje byla akce, která mě zajímala. Ponejvíce kvůli teplickému nomádovi Koondě Holee, se kterým jsem v kontaktu už nějaký ten čas a jež se aktuálně usadil v Lounech. Společně s hostujícími Plzeňáky Otherparts a místní akvizicí Faces Are Fiction, to za nevelký peníz, jež byl při placení ještě ponížen, nebyla až tak zlá taškařice.



Bodrý samorost KK působí na první pohled divoce, ale v zásadě předvádí křehkou alternativu v bludném stylovém předivu. Trefný, jízlivý humor mezi písněmi nebere místní holota vůbec na zřetel, takže chasníkovi nezbývá než marně dál házet perly sviním. V zásadě bylo k poslechu opakující se schema - smyčka, rozjezd, tesání, zpěvy (normální, dynamický, vdechovaný), vygradování, namísto sóla práce s efekty (radost pohledět!) a barvami (radost poslouchat!). Kytara + basa + perkuse = vše v jednom.



Na anglické texty nemám ani náhodou, ovšem vzhledem k tomu, že výraz je přesvědčivý, vtahující a solidně uhrančivý, nelze mít výhrad. I když oživlý totem hrábne do strun a celek graduje, stále zůstává přítomna slušná porce muzikantství. To potrvzoval průběžně stavěnými kytaristickými parádičkami, pidliky a brnky. "Nějakou pecku co známe!" zaznělo z davu, namísto té ovládá kytaru, jako by se jí snad ani nechtěl dotýkat. Musí. Křehký úvod, drsný rozjezd, tanec manželky (jeho samozřejmě) s dcerou nejenže dobře vypadá, ale způsobuje i blahodárný průvan v zatuchlém pajzlu. Rozlévné sólo, repetivní motiv, funky útok a uklidnění. Vrstvení vokálu. "Krůtě hlavu useknou!" Pomalu, ale jistě přestávám psát a raději vnímám muziku samotnou.


Během přípravy dalších účinkujících klábosím s protagonistou před nálevnou. Z každé kapely jdu ochutnat po dvou třech skladbách, tudíž třeba hodnocení Otherparts neberte až tak vážně. "Hopsahejsadobrandejsa" alternativní hardcore, pohoda zívačka.


Na Faces Are Fiction jsem se po poslechu jejich CD We are just... (2013) hodně těšil. Dav nadšených fanoušků vytvořil před kapelou hradbu a cosi sliboval. Žel, právě to 'cosi' nebylo v mém případě naplněno a já vyslechnul tuctovou kapelu bez názoru, prostupujícího albem. Chyběl mi moderní zvuk a elektronika. Škoda, snad příště.


Text: RadeK.K., fotky: Pejtricka







.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama