Činna - Louny (koncert)

18. listopadu 2013 v 8:00 | obyčejný posluchač
Činna - 6.11.2013, kavárna Vrchlického divadla, Louny (koncert)

Na Činnu jsem se oproti 'Gerabandu' vyloženě těšil a vřele doporučoval. Nakonec se chytnul "jen" Šuky. Kapelu jsem pro sebe objevil víceméně náhodou jako "nástupnickou" po zmizení Žen. Sice už první deska 'Čtvrtek' (1996) naznačovala mnohé, jen ne dadaistické hrátky s texty a instrumentací, nejinak tomu zůstalo doposud.


Úvodní písničku v křehkém hávu věnoval frontman churavému pořadateli Lábusovi. V 'Kunách' mě zaujalo ságo a bez upozornění vypálené Hmyzákovo sólo na lehce omšelou trumpetu. Oběma skladbám vévodilo střídání dechů v podání mladších dvou pětin (profesních i příbuzenských). Kromě toho se dala odhadnout i podstata kapely. Úžasný kontrast elektrického piána a bicích, ponejvíce ve funkci doprovodné, zpěvákovo výrazivo a občasné free trumpetování. Nálada monumentální, až tragická. 'Po dráze' představilo trumpetu zcela jinak, než ve vzpomínce na ještě čerstvý koncert z minulého týdne. 'Veterán' je následován 'Frišnem' dramatických omílaček, nekonečných repetic se sólovými vstupy trumpety a přesvědčivým zpěvem. Tíseň! 'Hanička' jest předvedena na odlehčení, ale...! Chmuro pokračuje. Text - obrazy. Expresivní šanson. Piano a zpěv. Nenamachrovaný, přesto chlapácký projev. Celek nejblíže snad k Psím vojákům. Ulítlý improvizovaný úvod 'Ulice' naskočí do mašinoidního repete doprovodu s krájející trubkou. A zase ty slovní výjevy. Tepající klávesy, klarinet na dobarvení. Celou dobu marně s bolestí vzpomínám, kde už jsem něco podobného slyšel? Á je to tady - Jan Burian, což však vzápětí ruším jako evidentní blbost. 'Z Vrtulníku' jsem ani nestihnul díky soustředěnému poslechu okomentovat, ovšem hned k další, kdy jsem zase prošvihnul název, už se pár postřehů našlo. Skoro mluvené slovo, šroťák a to doslova, výkřiky jako u DG 307 drahných časů. Zde samo ve velmi uměleckém podání. 'Vor' mě jako posluchače přenáší někam do neznáma, abych po chvíli prozřel a poznal svou Činnu. Tak si uvědomuji, že nejtišším nástrojem jsou tu bicí. Není to divné? Cover (převzatá píseň) od Janoty budiž potvrzením existencí křehkosti a utvrzením všudypřítomného vlivu minimalismu. Co na tom, že kapela není, i přes malý kavárenský prostor a lehce vyvýšené pódium, v přímém styku s řídkým publikem, čítajícím cca. 10 platících? Ač hluboce soustředěni "do sebe", vysílají svou hudbu a promlouvají! Mocný zážitek. V 'Lese kuželek' možno nalézt krapánek rozvernosti s překotnými bubny. Ornamentující štěbenec snad nechtěně směruje k jiddish na podloží klidného, srozumitelného rytmu. Až vokalistův křik vytrhuje z málem-spánku. Toliko 'Ztěsněná'. Když se líbí, chceme víc. "Francouzská" je čistá prostota s mohutným tenor saxem, který také vypráví. Jazzový šanson. Druhým přídavkem je 'Poklad'. Duet klávesáka se zpěvákem, kontrast vysokého a hlubokého, polétavé sólo trumpety a arytmicky rozverný xylofon.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malysuk malysuk | E-mail | 19. listopadu 2013 v 8:30 | Reagovat

Kedar píše a já se s tím ztotožňuju. Dodávám, dechy byly často využívány jako rytmizující smyčky a dohromady s klavírem a bicíma to bylo úžasné. Taky nepravidelné rytmy mě dostávali.
Bravo Činno! a velký dík za příjemně strávený čas v Tvé přítomnosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama