Faces Are Fiction - We are just... (recenze)

23. září 2013 v 13:36 | obyčejný posluchač
Faces Are Fiction - We are just... (CD, 2013, samovydání)

Po několikaměsíčním vyhladovění, rozuměj omezeném poslechu a hodnocení, zapříčiněném ponejvíc leností, se mi v regálu nakupila pěkná hromádka muziky. Prvními na řadě jsou tedy na vrcholu vyčuhující Faces Are Fiction z Mostu.


Natěšen doporučením, vrhám se do zvukové lázně. Osm skladeb o celkové délce dvacetipěti minut plyne už potřetí a já nevím co psát? Poprvé došlo k okouzlení zvukem, který je na regionální poměry více než luxusní. Svěží, moderní, průzračný i průrazný. Nahráváno ve dvou teplických studiích: u Tomáše Raclavského a ve známějším A-zylu. Mix a mastering obstaral opět T. Raclavský. Zdá se, že ten pán ví co a jak! Uctivost! Při druhém poslechu stále doznívá pobláznění výslednou produkcí. Ta se týká i pěkně vypraveného obalu. Skromně, lež užitečně, neodbytě, v rámci peněz a možností. Napotřetí už se soustřeďuji i na muziku samotnou. Moderní "bigbít" se silným melodizováním, střídáním emocí, podvratným podsouváním stylů a oblíbenců, které má pětice nepochybně velmi ráda. Použití efektů je nepřeplácané a funguje i při každém dalším vnímání. Třeba v osmé skladbě I'm Mean (8) je chemie na můj vkus krapet víc, ovšem když si všimnu, že je v závorce uvedeno remix, pak je vše v nejlepším pořádku. Uchopení není směrováno ke slazení, stále si udržuje nervní nečistotu. Vyhoví tak zřejmě oběma táborům: fanynkám vytuněných borců i náboji-chtivých rockerů. Což se potvrzuje například hned v rozlučkové Goodbye (9) se sing-along pokřiky. Nahrávka je tak nakažlivá, jak už se to dlouho žádné nepovedlo. Pravda, touha po "peckovním" a "bombovém" zvuku má i svá skrytá zákoutí a nezpochybnitelné limity. Zde se při sluchátkovém poslechu vynořily při dynamickém náporu v úvodní We are just... (1), nebo třeba na konci při výbuších.

Netřeba dál plácat nesmysle. Kdo holduje rockové hudbě, tlačené metalickou radlicí, občasně škrtající o beton, s metrosexuálním buldozeristou představujícím si, jaké to mohlo být v punkových časech a jaké je to dnes, v době elektronické, nemůže být zklamán. Garantuji, že spíše nadšen! Jestli mladí divočáci předvedou stejnou porci kvality i koncertně už musíme hodnotit jindy a jinde.


p.s. Zrovna hrají v rádiu Rasmus, hmmm...



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama