Xavier Baumaxa - Dawntempo (recenze)

19. dubna 2013 v 8:00 | obyčejný posluchač
Xavier Baumaxa - Dawntempo (2013, 2CD, vlastní vydání)

Krásný, žlutý, třípanelový digipak s reliéfní ražbou, knížečka s texty a výpisem komunikace.

CD1 - - - - - - - - - -

Skvělé antrée No Trabajar! (1-1). Kdo slyšel cover verzi "Neckářovy" Půlnoční, viděl "Tučného" Rád se toulám rosou, nebude parafrázi ukulelového hitu za provokaci považovat. Přeložením jednoduchého textu jsem získal nepříliš informací, ale skoro dvě minuty smíchu. Byl-li by Ing. Pavel Pavel (1-2) rádiově rotován, stal by se nepochybně peckou. Ovšem cizí kapitál, tupí šéfíci a podělaní redaktoři tuzemských médií jsou jiného mínění. Lhal bych, kdybych tvrdil, že neni som spokojný, ale Nemám čas (1-3) mi jako vatička ze slovenského pobytu zní. Mezirolí (1-4) nenabízí tác kremrolí, ani pytel rokenrolí. Od toho jsou na scéně jiní. Plesknout je přes Nosánek (1-5) a hlavně jim neplatit bankovky. Užití je více. Když dojdou, střihněte brčko. Mrak (1-7) s klavírním doprovodem už už vypadá na seriózní milostnou píseň, ale cítím podvratný stín obřadního rozloučení. Cizácka legrácka The Moon And The Sun (1-8) zavání bluesem a ten je nasmrádlý špinavou kytarou a zvláštním ruchem. Ústní trumpetka patří do nezpochybnitelného arzenálu každého folkaře. Laco Deczi cvičí každý den (1-9), před koncem použije známé téma (?). Úžasné, jak je někomu (hlavně Baumaxovi) dáno podat i v zásadě prázdné, vycpávkové téma coby Úplně normální píseň (1-10)... a já mu to žeru. Babí léto bez bab (1-11) = očekávatelný humor, poetika "kotva, sotva, to ta Tvá" a ladící pískání. No Cantemos! (1-12) je rozkročena mezi Xaviho klasikou a jazzovým standardem. Být Julií, jíž Romeo nabízí Pivíčko (1-13), chrstnu mu jej do xichtu, ať si dělá prdel z plastelíny! Ale protože je to aktuálně vzkaz pro mě, "zamiloval" jsem se, hehe. Forgotten Puppy (1-14), další bluesové olíznutí, další trumpeta a vzduch studia a hybaj si oprášit zbytky angličtiny. Jak vše začalo, tak i končí. Improvizovaná experimentální dvanáctka pod vlivem a luxusním sólistou na flétnu. Měl jsem iluzi o serióznosti, ale Proč jsi mi jí vzal? (1-15).

Ptal jsem se sám sebe, jak z nastavené laťky pan Baumaxa výbrus Lee? Podobně jako herr Zimmermann kdysi revolučně, vsadil ion na elek3še gitáru Fender Zvratkocaster. Čtyřicetiminutová sólovka tak neztrácí vše již dříve slyšené, ale znovu si uvědomuju, že tenhle chamaleon mě je schopen bavit.



CD2

Druhý disk nabízí celokapelní verze devíti písní již slyšených a závdavkem jednu extra. Znovuobjevení elektriky dělá z hitůvky Ing. Pavel Pavel (2-1) tichý rock nebo hlasitější folk. Jakoby nepatřičné drnkání nebo práce u mikrofonu vytrhává z chlácholení. Zda bych si pomyslel, že Pivíčko (2-2) v kapelní podobě připodobním k Butům. Houpavé podloží elektrického piána, sólující dechy. Kombinace čistého klidného piána, napružené elektrické kytary a doladěného hospodské vtipu vstoupila ve vlastní Židot (2-3). Nebýt jedné věty na konci, mohli bychom příběh o Čecho-američanovi jazzové trumpety (2-4) nazvat instrumentálkou. S každou další a další písní mě napadá, zda nebyla druhá část nahrána pro slabší nátury. Tolik klidu, serióznosti a normálnosti. Jistě se najdou drobné lahůdky, jako např. destrukce v polovině Mezirolí (2-5), citlivé odříhnutí na úvod Nosánku (2-6), který má také drobné hitové ambice. Drásavě vytavenými dechy však tato planá iluze končí. Zajímavé jak hlavní protagonista nechává prostor ostatním. Sólující trumpeta a trombon se nádherně předvedou v nedlouhé No Cantemos (2-7). Astma Vladimíra Mišíka už v minulosti přetřásáno bylo, teď příchází na řadu v Úplně normální písni (2-8) Jan Spálený. Caddy (2-9) le grandí zo slovenčinou, na odlehčené sex tetě rozjíždí stupnice a trylkuje, až je v závěru úplně přetrumpetováno. Forgotten Puppy (2-10) dá upomenout na mediální hit Faith No More Easy, popřípadě jinou barovou odrhovačku.

Podle prvních nástřelů to vypadá, že si zatím budu více pouštět sólovku. Není však pochyb o skrytém půvabu a ukrytém potenciálu Baumaxbandu.


Sledute hodinky pana Decziho, pohlaďte pejska na dečce, proberte popelník s vaťany. Jediná chybička, přehození skladeb 1 a 6 na druhé desce, snad ani nestojí za zmínění. Deska vznikla společnými silami prostřednictvím crowdfunding platformy HitHit.com. Jsem rád, že se to povedlo a hlavně, že tým s penězi neutekl do Západního Německa!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruby Ruby | 29. dubna 2013 v 13:50 | Reagovat

Dobře Ty! První smysluplná, vtipná a vyčerpávající recenze.

2 RadeK.K. RadeK.K. | 4. května 2013 v 21:49 | Reagovat

[1]: Díky, to mě tedy těší.

3 ex ex | 8. května 2013 v 18:02 | Reagovat

:-D
Chavi je super... Mám od něj doma dvě céda - Buranissimo Forte bylo slabší (Fenkám bylo moc fajn) - ale nejlepčí je na živo, bez debat (za mně prvně někdy v roce 2006) - možná budu za "antikrista" ale doporučuji nekupovat desky a přispět spíše přítomností na koncertě (pokud možno, co nejkomornějším)...

4 RadeK.K. RadeK.K. | E-mail | 28. prosince 2013 v 0:33 | Reagovat

"(pokud možno, co nejkomornějším)", když je málem na prach a vyhlídne si oběť, třeba nějakého rádoby nácíčka a tne do živého!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama