Negative Trip - Drug Time (recenze)

17. dubna 2013 v 8:00 | obyčejný posluchač
Negative Trip - Drug Time (CD-R, 2013, Purple Tree Records/Mono Def Production)

Elektronika má při nepopiratelném chladu jednu nespornou výhodu. Její zvuky vždy připraveny být pevné, tvrdé, svým způsobem pěkné.


Přesně to mě napadlo hned na začátku poslechu třetí desky Negative Trip. Opatrné hučení a údery v obrovském prostoru. Magicky vtahující úvod Anomie (1) naznačuje, že ani tentokráte se nebudu potýkat se žádnou divočinou. Hostující metalová kytara se projeví až po postupné napínavé dramatizaci. Poté společně s pestrou rytmikou a klávesami vše vygradují až k monumentálnímu závěru. Protože Švýcaři mají dozajista rádi pestrobarevnou krmi, i jimi předváděné nenudí a laikem jde těžko pospat. Autochthon (2) bych mohl připodobnit k chytře rozebranému EBM s kvílející a přiznávající kytarou, Idiom (3) s klasicistním piánem, ambientní náladou a industriálními zvuky pak nevím k čemu. Všudypřítomná je kvalita zvuku, výtečná produkce a přemýšlivě poskládané struktury skladeb. Hlasy v katedrále, déšť a chmurno, Transgression (4). Ano, opět kapela naznačí ždibínek gotiky, ovšem na prostoru pouhopouhých dvou minut se nemá šanci více projevit. Elektronické crčení plynule přeteče do Tweaking (5). Naprosto úžasné zvuky, určené pro dobré aparatury, jsou vyvažovány lidskými nebeskými vokály. Když je krásy až moc, vše je střihem stopnuto a nápad je zpracováván pod jakýmsi ethno folkovým závojem. Agonia (6) na první pohled zachovává vážnost, ale rytmika jakoby se chtěla rozběhnout ke skotačivější poloze. Pobízení šumícími synťáky a elektro popovou vyhrávkou ji k tomu poňouká. Retard (7) kratičký předěl a následná Dystopie (8) svými názvy upomínají, že Negative Trip se s největší pravděpodobností vyjadřují k člověku: jeho poruchám, druhům, typům a anomáliím chování. Opět nastupují mohutné prostorné zvuky s pochodovým rytmem, industriálním barvením a zkreslenou kytarou. Pětiminutová Gier (9) záhadným průběhem a divnými zvuky neposkytuje návod. Posluchač zůstává izolován. Dvojsečná Dichotomie (10) vysílá paprsky signálů, ty však zůstávají nevyslyšeny a mizí v neznámu. Ač jsme utěšováni a dostáváme Medikation (11) zbývá nám pouze zbytek bublajícího tepu a závěrečný rovný tón. Jak už to ale ve filmu i v životě chodí, pár jedinců přežije. Bude-li však nová generace opět plně fukční se už nedozvíme, zatím zbývají Invalids (12). Nekonečné pláně, tiše vrčící přístroje bez nutné obsluhy.

Omlouvám se, ale nechal jsem se, díky výtečné porcí elektronické hudby s dostatkem prostoru na různý výklad, unést vlastní fantazií. Jednoznačně doporučuji a jdu vyštrachat předchozí desku. Vzpomínám si, že mě také bavila, ovšem byla drahný čas neprávem zapomenuta.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama