SH.TG.N. - Sh.Tg.N (recenze)

22. března 2013 v 8:00 | K.L.M.T
SH.TG.N. - Sh.Tg.N (CD, 2012, Moonjune Records)

Do prd*l*, co to je (podruhé!)? Minule recenzovaná deska (Yagull - Films) byla klidná až běda a teď mi Leonardo Pavkovic předkládá nálož jaxviň. Omlouvám se, pokud budu nadužítat hrubostí a vykřičníků, ale zdá se, že to protentokrát bude nezbytně nutné!!


Jak se jinak vypořádat s málem schizofrenickou smrští, která se hrne bez výstrahy hned od počátku? Pardon, vlastně tu bylo klávesové intro, hehe! Ale ihned po něm se to sabbatovsky těžkotonážně valí, utrápeně se tu řve, bláznivě preluduje, death metalově kvasí a po mezihře ještě jednou navrch. Dvouminutovka Dead Baby (1), zdá se, řekla vše podstatné, oč tu (po)běží. O co šestici SH.G.N. z Belgie kurňa jde? Je to normální, vyplácat všechno střelivo hned na začátku? Uff! Hmm. Aby těch divností nebylo málo, kapelu nevede kytarista, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale klávesák, přesto na vlastním území není sólistou. Ani se snad nedá vystopovat, kdo hraje prim. Jakoby se všichni předháněli, společnými silami se uklidňovali a znovu a znovu vybuchovali v nepřetržitém proudu chrleném z granátometu. Šestým členem je vibrafonista, což jen podporuje nepopsatelnou úchylnost. Pozor, nejde však o volnomyšlenkářskou improvizaci. Sopečně natlakovaná Eyjafjallajökull (3) je, kromě neskutečných zkreslení, vlastně klidnou uměleckou podstatou. Dle očekávání a mého zbožného přání vše vyrovnává Shitgun (4). Překotná jízda nástrojů, zpěvákových výlevů, metalizujících hradeb a psychedelického vibrafonu. To vše, jen a pouze, v necelé první půli songu. Krátká improvizovaná mezihra s hvízdajícím synťákem a jede se dál. Rockové opakování s nervním hutněním. Bláznivé kontrastování kapele není cizí, spíše naprosto vlastní. Osamocené bicí, trylkující vibrafon a přednášený text vydrží bez drobných chvilek šest minut (5). Pište si ale, že v těch drobných chvilkách Vám sexteto pořádně vypráší kožich! Ať už zaburácením kytary, nebo klávesových psycho sólem. Další Kulomet, kterého je nutno se obávat (6) bez uzardění cituje hard rock, za který by se nemuseli stydět ani 'Zeppelíni'. Robert Plant v blázinci! Nafalšovaná hardrocková pasáž včetně onanistického kytarového sóla se vyjeví dále třeba v A Glimpse Into Eternity (9). Tam také dojde na zneužívání Lordovských varhan a hanobení páně Gillana. Úvodní španělské Esta Mierda No Es Democracia (10) umocňuje zkreslený řev, divnosti dále dodá i (snad) vlámština. Pokud by to snad chvíli vypadalo, že výsledek je jaksi "normální", nenechte se mýlit. Slabé nátury si před hudební spouští odplivnou, uvyklí na tvrděhudební fůze se budou ošívat před rockově najazzlými vpády, ale tipuji, že právě oni by mohli přijmout kapelu za svou. Mě se to povedlo.

Ke všemu, co jsem se Vám snažil marně přiblížit, si přidejte fakt, že nahrávka je živák, na obalu netančí smrtky z černobílé rytiny, ale vše je pestrobarevné. Krasavice táhne děťátko za xicht. I roztomilá zvířátka se dají dohledat, žel všechna oběšená, hehe! Ano nechal a nechávám se unést porcí cynimu a černého humoru, ovšem nemohu jinak. Je to přesně moje gusto!!!


Tisková zpráva nabízí "kacířský neo-středověký-karneval-folk-metal-jazz-rock-v-opozici", kapela má na webu 'soudobý pompézní pychotický heavy metal'. Zřejmě aby na něco nezapoměli, hehe! Podobnou sběř bych ale spíše očekával z Ameriky nebo Japonska, v žádném případě ne z Evropy.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama