Narajama - 3'mej (recenze)

15. března 2013 v 8:00 | obyčejný posluchač
Narajama - 3'mej (CD, 2013, Ears & Wind Records)

Balada o Narajamě? Japonský film mi byl doporučen Boržou a shledal jsem jej velmi "výživným. Skupina Narajama? Bla mi zasláden vydavatelstvím (přesněji Fidem) a shledávám ji neméně zajímavou. Ano, ve sbírce mám jejich staré album, které budu muset provětrat. Leží na něm prach a matná vzpomínka. Nebýt novinky, už čtvrtého (!) alba, těžko by se prodíralo zpoza jiných. A jak tak aktualitu poslouchám, k mé škodě.

Pohádkové ilustrace Briana Tjepkema na matném Digipaku nabízí jedny z možných uchopení. Pestrost, hravost, barevnost. Alternativa nemusí vždy znamenat překomplikovanost, divnost za každou cenu. Ano k porozumění je potřeba trochu víc než tupě sedět a "jen" poslouchat. Napadá mě přirovnání k sudoku. Než rébus zlomíte a hbitě doplníte zbývající čtverečky, lámete si hlavu, odkládáte, rozčilujete se, málem lámete tužky. Ovšem po přenesení se za vzpouzející se bariéru přijde úleva.

Ani druhý poslech mi nedovoluje najít rychlý příměr. Snad to ani není možné, snad to není potřeba. Stále sršící nástroje, příjemně frázující vokál, nejednou se s lehkostí rozlétávající do prostoru. Rockové trio preludující tak akorát, abych i já, artrockem nekojený posluchač, neměl pocit trapna. Vše srozumitelně doplňuje zpěvák Milan Lovec Bílovský pečlivými klávesovými barvami, všem nejednou také rejstříkem klavírním. Právě v těch okamžicích (např. 1) se dostavuje vzdálený pocit lidové muziky. Chvíli té naší (5), aby po pak vše umně propojil s ozvěnou lidové hudby odkudsi. České slabikování (6) si před kytarovým sólem s vířícími bubny až šamansky zahaleká. Po vyslechnutí vypíchnuté baskytary na Uralu (7), se vraťe na začátek a poslechněte si, jak Igor Judas hraje ve skrytu ostatních. Nemenší zážitek. Až si říkám, jak je možné, že takovouto perlu "musí" vydat malinké vydavatelství a neperou se o ní velikáni na trhu? Kašlat na to, dokud tu budou Fidové a jemu podobní, není potřeba smutnit. Pro zvýšení etnické divnosti představí Miloslav Inocenc Černý sólíčko na orientální prehistorické domácké harfě, jež zní jako africká kalimba, tedy tykvička s několika přichycenými plíšky na drnkání. Tanečně vláčný Pan Násilí a paní Válka (9) přináší nejen smutné povzdechnutí v textu, ale taky kytaru znějící jako cosi mezi mandolínou a banjem. Svatosvatě (10) zní rockovou podstatou, což vůbec navadí ani při zpěvákově chození po notové osnově. Ve Slováckém Tibetsku (11) nám již zmíněný host Inocenc Černý představí vibrace obřích kovových rour v podání tuzemských plastových trubek. Na obalu závěrečná, uklidňující Kergueleny (12) je doplněna pětiminutovým tichem. Ve skrytu za ním se totiž nachází ještě neavizovaný bonus (13), jakési opatrné, přesto třeskuté setkání perkusí s kapelou. Zajímavých sedm minut.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovec lovec | E-mail | 18. března 2013 v 15:56 | Reagovat

Díky za příjemnou chválu..jen bych chtěl uvést na pravou míru nějaké skutečnosti: nebyli jsme před nějakými 15 lety, kdy se nahrálo 3´mej, trio anébrž kvarteto po odchodu cimbalistky (nyní znovu po více jak 13ti letech fungujem v plném počtu-dokonce obohaceni o percuse), ta kytara znějící jako banjo nebo mandolína jsou ve skutečnosti housle,na které drnkám prsty a se mnou drnká Kovoš na kytaru,na fotce vidíme pražský revival Narajamy nazvaný Narajama Revisited, ve kterém jsem zpíval a který se po znovuzrození původní Narajamy tak nějak rozpadl...Holadrijá!! Přeju všem čarokrásné dny a těším se na vaši návštěvu někde na koncertě! Lovec

2 RadeK.K. RadeK.K. | E-mail | 19. března 2013 v 13:18 | Reagovat

[1]: Jako správný lovec si mě dostal. Ale tak to má být. Asociace o pojmenování Narajamy triem je mylná, vypíchnutí tří členů je náhodné. Za záměnu houslí se omlouvám, ale poslech není nic víc, než malé či velké dobrodružství. Těším se na další taková. Dohledat fotku je pro mě amatéra někdy problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama