Copernicus - Deeper (recenze)

8. března 2013 v 8:00 | Kopel nick Kus
Copernicus - Deeper (CD, 2012, Nevermore Inc. / Moonjune Records)

O Koperníkovi už jste slyšeli, Copernicus už se na mém blogu objevil. Aktuálně poslouchám reedici vinylového alba z roku 1987. Třetí mistrova deska je 'plácanicí' živých a studiových záznamů s málem nekonečnou řadou muzikantů, aniž by to mělo na výsledek výrazný vliv.


Nedlouhé skoro-intro (1) pojímá jméno boží od klidu až po bezradný bolestivý řev. Nervní saxofon s dramatem naplno souzní. Příběh O zkurvysynovi ze severu (2) je přednášen anglicky, dále i hudrován ve španělštině. Doprovodné šumlování muzikantů navíc osvěží ženský hlas. Stejně jako byl vzýván Bůh, nenáviděnému gringovi je spíláno až běda. Co si počít s Chichen-Itza Elvis (3)? Nastartovaný bigband s ozvěnami jiddish houslí, všelikého tržištního pokřikování, názvuků jihoamerického tančení, etnického halekání, aby v závěru kdosi vše soulově zaonačil. V textu se mísí významy jako Khajuraho, athénský sen, Monte Alban, portugalština, angličtina, holandština, Zimbabwe, la pyramide, Mexico, Vikingův sen a mnoho dalších výjevů. V knížečce najdete čtrnácte vysvětlení k jednotlivým obratům, nejsem si však jist, zda někomu pomohou. Copernicus vše spontánně vysmrknul v roce 1980 během šesti minut. Disco dny jsou za námi (naštěstí!) (4) zní coby lidovka, s fidláním snad až z Irska. Plnokrevný (hudební) rozhovor šéfíka s kytaristou Kirwanem je rozporuplný, čím víc šílí slova, vystupují z poklidu i muzikanti. Celou dobu pánům sekunduje Roseann Price. Pokračujeme (5) od lidských rozměrů do říše atomů a subatomickým součástí. Protože jsme se vrátili kamsi na počátek tvorby, už víme odkud vítr v současnosti vane. Klávesová stavba (6) s elektronickými cihlami, samplovanými okny, experimentující/parodující vážnou muziku. Jako dělaná pro uchopení slovinskými Laibach. Kamsi pomalu a nesměle směřující hudba je usměrňována hlasem. Hlasem vyprávějící příběh syrový jak od Bukowského. Naneštěstí je to popis reálného života - Smrt Joe Applese (7). I další flákota je mrazivě nemilá. Posmutnělé improvizování coby podklad kritice pojmu ONI. Nevím, jak to mají dnes, ale text (8) by si zasloužil aktualizovat, protože zmiňované probíhá u nás. Následný pohřební marš (9) je logickým vyústěním. Funerální nálada prolnutá existečním pesimismem (10) na náladě nepřidá, ať se flétna snaží sebevíc. Úderné tepání, poletující doprovodný vokál, kvílící klávesy a jízlivý škleb - zmar. Pro snadno zmanipulovatelné existence je na konci sedmiminutová klavírně ambientní uklidňovačka, strýčkovo povídání o filozofii, víře, a také nevyslyšené lásce, jak se na správnou tragédii sluší.

Jak je vidět a slyšet, Copernicus se od lidských malicherností při svém hudebním putování názorově dostal až na molekulární úroveň. Těm, kdož nemají odvahu vstřebávat vědeckou platformu, doporučuji starší alba, třeba tuhle reedici v krásném digipaku.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama