Five Seconds To Leave / Esazlesa (recenze)

15. ledna 2013 v 10:35 | obyčejný posluchač
Five Seconds To Leave / Esazlesa (CD, 2012, Fullmoon)

Kurňa, to to letí! Otevírám další textový soubor s recenzemi. Pravda koncem minuléhoroku (2012) se mi vůbec, ale vůbec nechtělo něco psát, něco poslouchat. Kdyby to byly věci ze sbírky, vyprdnul bych se na to, ale začaly se mi tu kupit nahrávky od lidí, kapel a firem, které mi daly důvěru a snad i chtějí slyšet můj názor. Takže: "Hrrr, na ně!"

Podle prvních tónů tahle muzika zase tak hrr nebude. Five Seconds To Leave poskytli tři v průměru sedmiminutové skladby. Pomalu gradující úvod s náladotvorným vybrnkáváním se logicky přelije do valivé hruboty. S tou je na pozadí podupávajících bubnů s citem pracováno. Industriální názvuky v pozadí Dog Of War (1) podporují představivost. Kapela však nechce nudit a než opět zaduní, vytasí se s krátkou uvolňující mezihrou. Los Voces No Son Sufficientes (2) drží bsu a vstupuje rovněž plíživě. Protentokrát si všímám hlavně bicích - zvukově tupých, leč dynamických. Po kytarovém ustálení na zkreslené notečce vyniká basa, která chvílemi bručí až syntezátorově. Sirénové tahání kytar bez rytmu, může citlivým jedincům navodit 'betelnou husinu'. Vláčným smutněním je otevírána i Lifetime Ain't Enough o Cure This (3). Podobný vzorec, jiná dimenze. Elektrické vybrnkávání, podpůrný 'klávesový' zvuk a tesání. Tak si nějak až teď uvědomuji, že tu není zpěv! Dobře nebo špatně? Osobně s tím nemám problém. Kapele to hraje, nápady neplýtvá, pracuje s náladou, cosi vypráví. Zda jejich příběh(y) chápu správně, neřeším... poslouchám.


I s další kapelou na půlčíku už se fanoušci tvrdé muziky dozajista někde setkali. Esazlesa býval objev, dnes už jsou pojmem. Samozřejmě mám stále na mysli v rámci neznámé muziky. Přestože dozajista spříznění kamarádi s FSTL, taky to pěkně valí, ale jinak. Předně se dočkáme zpěvu a rovnou s českými texty. Extrémně emotivní vokál, neoptimistické výkřiky na podloží hutné muziky, střídající překotnost a pasáže uvolněnosti. Čtyři songy vyplnily prostor osmnácti minut z čeho vyplývá, že nemá co do činění s formátem rádiových hitů. Rád bych věřil, že naléhavý sociální pesimismus bude předložen těm správným uším!


Počkat si na poslech tohoto náročného majstrštyku se vyplatilo! Taky by se slušelo zmínit jednoduchý kartónový obal. Ač by po jeho rozebrání vynikla široká fotka, každá strana takto nabízí jiný úhel pohledu. Předek oblaka temně industriální, zadek potom neméně hrozivý výjev přírodní. Úžasné!

p.s. Pro fetišisty dostupno i na vyhnilu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama