DoMa Ensemble - DoMa Ensemble (recenze)

27. července 2012 v 8:36 | obyčejný posluchač
DoMa Ensemble - DoMa Ensemble (CD, 2011, Polí5)

Po přečtení nástrojového obsazení mě nachvíli napadlo, že půjde o rádoby pidlikání, ale tuto planou myšlenku rozptylovalo logo a název vydavatelství - Polí5.



Vážno-hudební úvod tklivých violončelových tahů v Létavici (1) předestře náladu, která se přespříliš nezmění. Nezničí ji ani následné citlivé vrstvení přerostlých houslí/nedozrálé basy (jak chcete) a výtečného saxofonu(-ů). Přestože je text Změny osvětlení (2) přednášen v polštine (inspirován argentinským Julio Cortázarem) nerozumím a notnou část to vypadá na sólovou kompozici dámské části dua. Střídmé vybrnkávání coby podkreslení exponovaného zpěvu, poté doje na naléhavé smyky a hebký jazzový saxík s chvílemi až jiddish pocity. Pomalé odpoutávání od soudobé vážné hudby, jíž jsem si desku předpentlil, se naplno dostaví při procházce Krajinou (3). Dvojice nabízí experimentální názvuky, rozvernější hraní na své nástroje. Nenásilnou formou dojdou až kamsi k etnickým končinám s neurčitou adresou. Noc (4) budiž ukolébavkou cinkotu vzdálených hvězd, vzdalujícím se broukáním rodičovského hlasu, kombinovaným pocitem příjemna pod peřinou s bezstarostným usínáním. Správnou Věcí volby (5) bylo rozeného vypravěče Davida Růžičku nerušit při čtení svého textu, jen jej doplnit ambientním zvukem. V mezičase poskytl DoMa Ensemble krátký nápad, který mohl být klidně ještě více decentnější. Andromeda (6) bez výstrahy vypálí divokou saxofonovou erupci, nejen na poměry vyklidněného obsahu desky, a když si po chvíli uvědomím, že rytmická složka je vlastně "mlácené" cello, začnou se prostorem rozlévat slaďující se krásy z jiných světů. Na večerníček Co se děje v trávě (7) si vzpomínám opravdu už jen matně, ale vím, že se tam nemluvilo a byl podobně hravý. Ve skladbě je přehršel hříček, ať již unisono hlas-cello nebo basklarinet-cello pošťuchování. Nejdelší skladba alba Eternity (8) postupuje ke svému cíli rozvážně. Dokonce tak v klidu, že zhruba v polovině málem skončí. Opět polský zpěv s textem, ale bez probllémů jej můžete vnímat 'jen' jako další nástroj. Pevné, minimální repetitivní basování v Dr.ground (9) mi evokuje český underground. Bez rockové podstaty vyznívá spíše étericky, ale podobnost myslím nebude náhodná. Jestli už dříve byl jeden z nástrojů efektován do podoby akordeonu, tady jsou to jakési hurdy gurdy, česky niněra. Alespoň v počátku, po získání konkrétnějšího zvuku je to klubko líně se proplétajících, Ztracených a nalezených (10) muzikantských háďat, včetně povyšujícího se vokálu. Poslední nejkratší píseň Lato (11) bych mohl lacině přirovnat k nejklidnější Ivě Bittové, ale srovnání by haprovalo každým coulem, protože DoMa Ensemble je svojský až běda.



Velmi povedená deska a to hned z několika důvodů. Přestože vyvedena pouze dvěma lidmi v podstatě na dvou nástrojích, má jednoznačný rukopis a uhrančivou atmosféru. Disk v papírovém obalu, složený zasouvací vynález, čtyřpanelová osmistránková skládačka, kde toho, kromě podstatných informací až tolik není, rovná se dobrý kauf. Buď pro sebe nebo jako excelentní dárek.


V původním znění DOrota Bártová a MArcel Bara ansámbl, nebo to je jinak?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama