Lešek Semelka, S.L.S. - Čas vlků (recenze)

8. února 2012 v 8:02 | obyčejný posluchač
Lešek Semelka, S.L.S. - Čas vlků (CD, 2011, Vlastní vydání)

Pan Semelka angažoval tři čerstvé muzikanty a představuje znovuobnovenou Společnost. Inu, proč ne?

Jedovatě zelený kartónový obal ve formátu falešného dvojalba v sobě ukrývá samotný čtyřicetiminutový disk a třípanelovou/šestistránkovou knížečku s texty. Správný postoj, jak nezatěžovat svět dalším plastem, správný přístup, jak si desku vydat sám. Drobné výhrady bych měl hlavně k výběru použitého fontu a kombinaci červené barvy na podkladu zelené. Obrázky zbitých, ponížených psíků mi asociují spíše marné textové povzdechy, že všechno je jinak, že už bylo líp, že ONI jsou ti vlci! Chlapi, nechci a nemohu radit, ale právě Vy byste měli tasit zuby, vrčet a štěkat z plných sil. Chlapské povzdechy pana Semelky ještě tak beru a chápu u vzpomínek na svého přítele a dvorního textaře Pavla Vrbu, ale co se týká kritiky společnosti a okolního světa, je to marnost a sem se (mi) nehodí. Proč je fotka kapely tak malinká? Na LP verzi je snad čitelnější!

Muzika obsažená na CD je na tom dosti podobně. Dobře nahrané, bezchybně zahrané, chytře napsané písničky. Pokud mohu srovnat desku s koncertem, problém je s produkcí. Decentní výsledek snad ocením při opakovaných posleších, jde o to, zda mě nedostatek energie nebude spíše chlácholit a uspávat. Čas ukáže.

Po krátké, spíše vypíchnuté, introdukci (1) kapela odhalí všechny své zbraně. V podstatě jakousi hudební i zvukovou reminiscencí Stopy (2) naváže na to nejlepší, kde se mistr pohyboval (samozřejmě kromě svých estrádních a popových eskapád). Dají mi tak vzpomenout na jedinou desku S.L.S. z pětaosmdesátého, nebo Modrý Efekt z přelomu let 70./80.. Bicí vše ženou kupředu, basa jakbysmet, kytarista sekunduje, sóluje i souzní s klávesami. Výtečné! Již zmíněný Čas vlků (3) (ukázka) nastartuje prudká art rocková divočina, kterou udává hlavně šílený basák. Zbytek už je však jaksi rozpitý, nedovařený - třeba kvůli zvláštnímu postupu melodické linky. Píseň zachraňuje přechod na hardrockový rejstřík s nezbytným sólováním kytaristy, návrat k úvodnímu freakfunky tématu, ale zase ten text a vokál. Uff! Zmoudření babím létem (4) (ukázka) jsou prostě staří dobří Blue Effect. Blbé na tom je, že už nejsou sedmdesátá léta, kdy bylo doprovodnou kytaru "nutno" nahrát jako ze sudu. Asi to byl záměr, když si uvědomím, že vše ostatní hraje "normálně". Vrbův text je jako vždy city pudící, jemný. Radost poslouchat i číst si jej samotný. Ve Své vlastní imitaci (5) pro změnu pojmenovává jakous náturu někoho, ale díky neuchopitelnému popisu si každý dosadí raději toho druhého. Svižné, skotačivé bicí s pevnou baskytarou jsou zárukou, nad níž se dají stavět klávesové hradby nebo třeba sólovat. Sociální kritika Reality show (6) mě textově nebaví, podobně jako nové slovní bláboly druhého, právem přehlíženého Pražského výběru. Muzika už tak blbá není. Osm minut sázeného synťákového bigbítu je svým způsoběm strhující hitovkou s náladotvornou mezihrou, postupným vygradováním. Před klávesově tučným závěrem (8) dojde na osobní zpověď Píseň pro Pavla (7) (ukázka). Naléhavost v hlase je přesvědčivá, dále podpořena kláveso/kytarovým tesáním. Jen mi zase nejde na rozum, proč je vše tak podivně smícháno - zpěv je nějak zastřený a plave ve zvukovém prostoru.

Albový návrat S.L.S. to bude mít těžké. Pamětníci budou porovnávat, mladí zřejmě starobu odzívají, popu-chtiví(-é) nebudou přesvědčeni. Držím palce, aby se dostali ke slovu mladí členové kapely a rozváli nostalgii, posunuli a zúročili nemálo zkušeností po boku veterána.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama