Midi Lidi - Operace "Kindigo!" (recenze)

13. prosince 2011 v 9:00 | obyčejný posluchač
Midi Lidi - Operace "Kindigo!" (CD, 2011, X Production/Bumbum Satori)

Cí voééé, to mi poser! Třetí deska je mou první, kterou slyším jako celou po kupě. O Midích lidech bylo, je a bude slyšet. Makají, šlapou do toho, jsou podporování. I z toho mála co jsem vyslechnul, jim nelze odpárat kraftwerkovskou příchuť, přestože tu budou přítomny i pop odkazy, jež však také dozajista čerpaly a vycházejí z podobného zdroje. Minimální elektronické hrátky, repetitivní syntetické figury, dupající rytmika. Podobně jako u düsseldorfských jim jde o písně, ovšem z 'větším' důrazem na text, resp. výpověď, deklamaci, říkačky. Přímočaré, nenáročné, na hraně primitivního humoru, místy až stupidity.


Someone Who Like You (2) vyniká kromě chytrého sloganu i úmyslně (snad) shozenou angličtinou. Kdo vydrží flašinet Ráno (3) s nekonečným opakováním "...tu máš", vydrží snad cokoli na světě. Rád vařim (4) mi nesedí pitvořeným výrazem zpěvu. Ten jsem měl možnost vidět "živě" v jakémsi televizním pořadu a tam mi připadal ještě horší, přestože muzika i vsunuté mluvené slovo stojí za poslech. Pomalu se množící zvuky a následně i celý seriózní song Rozhledna (5) si zaslouží silný aparát a vyhulenost (samozřejmě hlasitosti). Získáte-li pocit, že některá skladba je minimální až přespříliš, pak vězte, že může být ještě 'míň'. Dvě minuty omílajícího textu na Chatě (6) přežívám jen díky příjemnému hlasu zpěvanky, jinak jsou na lívanec přes celou hubu. A taky si tady uvědomuju, že melodie jsou sic, při vší té ohlodanosti na kost, melodické, ale nepřelézají v mém případě zeď vtíravosti. Buď už jsem si uvyknul, nebo se zpěv Petra Marka ustálil do seriózní polohy. V Projdeme se koupelnou (7) zní nad podkladem, jak jej znám z celé desky, ovšem hned následujícího Praděda (8), civilní přednes výživně protknou kytary - akustické i elektrické. Že by hit? Pokud to byl náznak, pak kousek Na co nesmíš zapomenout (9) jím je už naplno. Pohvizdování, tleskání, jednoduchý nápad. Do běla vyhoněný sekvencer Patriot magor (10) mě vrací na úvod desky. Hravé, vtipné, tolerovatelné. Silná popová písnička Doktor (11) naštěstí zůstane jen v poloze nedoaranžované pecky, což jí svědčí. Ziskuchtivý producent by z ní vykřesal odrhovačku, ze které by posluchači komerčních rádií šíleli (v dobrém i zlém). Podle mého dobrý tip na remix, po jehož přepracováním by se projevilo kdo je kdo. Hehe, bylo by docela zajímavé udělat anketu přímo na parketu a zeptat se tanečníků, nač mysleli při Ploužáku proti všem přízrakům (12). Konejšeni vláčnou houpavou rytmickou figurou, nuceni naslouchat údernému textu, přednášenému křehounkým dívčím hlasem. Ó, jak rozporuplné! V zásadě jemný Den (13) je vším - dupárnou, omílačkou i hitovkou, naproti tomu omáčková vata Operace Kindigo (14) je vystavěna na zasmyčkovaném sousloví, přímém rytmu, kdy mě po rave jízdě dostala zhrzeným opilým anti-čudlíkáčkem. Podobný vtípek je k vyslechnutí u metalových Dai na jejich zapomenutém hrubo-doomovém albu The Advent.

Přes všechny mnou vyřčené zápory a snad i klady se mi deska opravdu líbí. Byť je strohá, ani při třetím poslechu mě vyloženě nenasr...štvala. Uvidím co se bude dít dál.

p.s. Skrytým bonusem je výtečná předělávka Co jsem měl dnes k obědu (15). Má snad smysl popisovat tuhle excelentní smršť?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama