va Deluxe Improvisation Series Vol.2 (recenze)

16. dubna 2010 v 20:19 | jsem pro vizaci
va Deluxe Improvisation Series Vol.2 pt.1 (CD, 2001, ASE)

Netradiční balení druhých improvizátorských záznamů je stejné jako u dílu předchozího, ovšem nelze si nevšimnout dovětku o první části. Uvidíme, zda je i nadále se na co těšit.


  1. s zahráli 17. února na el. kytaru a perkuse. Výsledek se dá považovat za veselý, skoro až večerníčkovsko doprovodný. Obzvláště bubeník se vyřádil i když ani kytarista nebyl pozadu.
    Scott FieldsYoshiko Kandou
  2. 5. ledna mohli návštěvníci festivalového koncertu vidět další duo. Utah Kawasaki (analogový syntezátor) a Yuko Nexus6 (kazeťák) experimentují a vyčkávají. Ve sluchátkách je slyšet více prostor okolního dění, ale když zvuk ostře zazní... Na poslech nudné, na vlastní oči dozajista uhrančivé.
  3. Improvizovaně improvizující sešlost o pěti elementech nahrál Tsumoto Suto 15. května. Čtyři akustické nástroje (Gene Coleman - bass klarinet, Ko Ishikawa - flétno-varhánky sho, Brett Larner - koto a Aya Motohashi - flétna hachiriki) byly plnohodnotnými partnery Richardovi Teitelbaumovi obsluhujícího elektroniku a laptop. Došlo opravdu k půvabnému střetu i spojení zároveň, kdy nebylo podstatné kdo je kdo. Ze záznamu je cítit splynutí na první poslech nesourodých nástrojů. Škoda, že je to jen sedmiminutová nádhera.
  4. Jaké bylo mé radostné zjištění, že na kompilaci je zařazen Kang Tae Hwan. Doprovod mu dělalo trio I.S.O. (Yoshimitsu Ichiraku - ozvučené perkuse, Yoshihide Otomo - kytara + gramofon, Sachiko M - sampler + sinusové vlny). Štěkavý saxofon korejského mistra nejprve frčí na frekvenčním podloží, záhy se přidávají přidávají i další spoluhráči, byť neznatelně. Záznam je ze 14. dubna.
  5. O čtrnáct dní později, tedy 28. dubna, předvedli svůj um nedomluvené komunikace Stefan Keune - soprán sax, Masahiko Okuro - alt sax, John Russell s akustickou kytarou a opět Brett Larner, opět s bubnem koto, nyní však basovým. Začátek decentního vystoupení zní jako preparovaný cimbál nebo klavír, čehož je dosaženo jiným pojetím akustické kytary. Oba saxofony kejhají a sípají jako rozdurděné husy. Vše je v klidu než se po dvorku začne prohánět klouček s rozhrkaným vozíkem a najíždět do hejna. Po zaslouženém štípanci jen sedí a kontroluje rozmlácené výplety kol.
  6. Pátého ledna došlo ke společné hudební seanci. Producent kompilace Brett Larner (gu zheng) společně s pěti japonskými spoluhráči(-kami) posílali do místnosti porci osamocených zvuků s cílem dosáhnout jistého souznění, což se během deseti minut ne tak úplně povedlo. I když je celek příjemný, chtělo by to pravděpodobně více času.
  7. Carl Stone se na pódium dostavil 9. června, aby předvedl co zvládá s noťasem. Rozporcoval kontrabas, ságo/klarinet, hlas a bicí jakési jazzové nahrávky, zřejmě naživo dále trhal a sekal. Z desky vše funguje, otázkou je zda by stejný účinek měl pohled na člověka za displejem. Super poslech!
  8. Dvakráte elektrická kytara, dvakráte prohnaná přes elektroniku nejsou čtyři. Kazuo Imai ve spojení s Elliotem Sharpem jsou dva. A nahrávka je jedna. Nervní sirény, mňoukání koček s pidlikáním na středních frekvencích jak to kytary umí. Dále se mi zjevil les smyčců, trápení kláves až došlo na ukončující zklidnění. Zajímavé minimálně na další poslech(y).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama