va Deluxe Improvisation Series Vol.1 (recenze)

16. dubna 2010 v 20:03 | LeDuxe
va Deluxe Improvisation Series Vol.1 (CD, 2000, ASE)

Pokud je v jazzu laicky řečeno dostatek volnosti, pak ve volné improvizaci jde přímo o neřízenou svobodu. Pokud má být tento výraz kulturně sofistikovaný, záleží na hráči. Na jeho pokoře, vzdělání a umu. Myslím, že jde o přímou podobnost se společenskou demokracií.
  1. Tetsu Saitoh 2. června předvedl citlivou jízdu na nástrojovém dvojspřeží. Několik úvodních minut rozeznívá perkuse, aby svými vibracemi naplňovaly prostor. Jemné finesy úderů a tlumení objektů si posluchačovo ucho příjemně podmaňují. Druhým tahounem na kterého plynule zaostří je kontrabas. Ten je pobízen napůl perkusivně, podporován decentním podupáváním a emotivními skoro neslyšitelnými steny. Tahy smyčcem přinášejí pochopení normální hry, ale při souběžném tepání nebo dolování zvuků je opět vše jinak. Příjemných šestnáct minut.
  2. Nepřehlédnutelná Sachiko M, která své síly a nápady trasformuje přes sampler a sinusové vlny, tedy primitivní pískání přizvala na 6. srpna ke spolupráci Toshimaru Nakamuru, jež obsluhuje nezapojený mix pult. Hvízdání je postupně obohaceno statickým hučením, vše se chvěje jako uvolněné plechy transformátoru. Duše hudebníků tímto základem citlivě pohybuje, opatrně doplňuje náhvizdy. Velmi vtahující celek.
  3. Evan Parker je rovněž na scéně pojmem. 28. září svou sopránku roztrylkoval až z ní lítaly plechové hobliny! Smozřejmě to prosím berte jako příměr. Po dvou klidných číslech na disku začíná být veselo. Laik by slyšené popsal jako desetkrát zrychlené vrzání dveří, já přidávám jízdu pěti polystyreny po skle, hehe! Svižné dovádění dechu, klapek, vzduchu, plechu, prstů, mozku, klouzání, nekonečna - radostný poslech, klidně bych si dal celou hodinku!
  4. Taku Sugimoto Guitar Quartet se sešel 24. prosince. Kromě šéfíka dorazil Tetuzi Akiyama, Toshimaru Nakamura a Yoshihide Otomo. Každý jeden samozřejmě se svou elektrickou kytarou. Mírný brum, záhadné zvuky zní jako by nikdo nechtěl zahrát víc než ten druhý. Miniaturní stopáž s miniaturní hudbou.
  5. Ito se zdá být pětičlennou skupinou tradičních nástrojů a pěti hlasů. To už je slušná parta s pestrou výbavou pro improvizování. Opravdu je to tak. Poučení klasickým japonským divadlem komunikují formou opakování, udáváním rytmů. Kdo je seznámen s ostrovní lidovou hudbou a nemá zábrany poslechnout si její jiné uchopení, bude potěšen. Pro doslovné nadšení chybí divočejší výboj.
  6. Bubeník Samm Bennett s elektronikou, Gianni Gebbia s altkou, Kazuo Imai s kytarou, Brett Tarner donesl čínskou citeru gu zheng. Vnitřní pnutí je cítit od počátku nahrávky ze 3. března. Ruchy se derou kupředu, ostatní přizvukuji, ságo sjíždí divoké hady, kteří utekli z terária, kytara vystřeluje šípy, zaslechneme vodní šplíchance od velkých kapek. Nervnost, zklidnění.
  7. Neuvedený skrytý track je pravděpodobně společným jamem, ale mohu se mýlit. Bluesové téma a nálada kytaristů nejeví chybu, podobných se děje den co den na různých místech hodně. Mohlo by se také jednat o Kytarový kvartet Taku Sugimota. Hledejte!

Celek netřeba nějak dál komentovat. Je dobře, že se takové akce dějí, je skvělé, že je někdo zaznamená a kdosi prozřetelný vydá. Máme tak zprostředkovanou šanci být opožděně u toho. Díky!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama