Sixth Dimension - Nikdy nevíš kdy... (recenze)

9. dubna 2010 v 13:23 | sojový nářez
Sixth Dimension - Nikdy nevíš kdy... (CD, 2010, soukromá edice)

Pryč jsou ty časy, kdy se demáč nahrával ve zkušebně na mikrofon u kazeťáku a obal se pracně stříhal, lepil a po písmenku z Propisotu popisoval. Mostečtí medvědi z jiné dimenze jsou, podobně jako mnoho jiných kapel ukázkou, jak se to dělá dnes... dotaženo ad absurdum se všemi klady i zápory!

Pěkně graficky zpracovaný obal od Judase nehýří pompou, oko potěší střídmého tónování, velké čitelné fotky připomenou přehlednost LP formátu. Samozřejmě je přítomno nezbytné metalové klišé lebek a smrti, nepůsobí však křečovitě, obzvláště když si přečteme texty vespané do bookletu. Vše je tmeleno jakýmsi nechtěný konceptem. Velkým pokáráním budiž neohlídání si hrubek. Nemám na mysli několik chybiček ztracených v přetištěných textech, byť i tam bych měl dvě výhrady (střídání písma a sřídání spisovně/hovorově), ale přímo hnízdo češtinářových nočních můr na zadní straně knížečky.


Pokud kapela na pódiu působí přímočarým thrash metalovým dojmem, na své prvotině nijak tento parametr nesnižuje. Svou muzikou jde ke kořenu aniž by sklouzávala k tr-tr-tr primitivnosti, nápady přidává lékárnickými vahami a v pravý čas. Oživování x-krát obehraných postupů je na koncertě skoro nepozorovatelným kořením, na desce důvodem poslechnout si tuto znovu, což vůbec není málo. Z pevně sevřeného útvaru (nářezu s názorem) lze vytušit, že muzikanti umí víc než předvádí, čímž dávají prostor k neupocenosti a lehkosti, jsou parta a tvoří materiál pospolu. Podobně jako u grafické stránky přichází na řadu negativa zvuková. Ano jsou tu, to slyší i Véna Hluchoněmec, netřeba se jimi však nějak zásadně zaobírat. Někdo namítne, že by deska měla splňovat obecně známé stylotvorné standardy. Nepochybně, ale my neposloucháme devátou fošnu světově ostřílených kozáků, podpořenou léty zkušeností a nezanedbatelnou porcí peněz. Hodnocení nepíšu jako obhajobu mých kamarádů. Zpěv by snad mohl být krapet nahoře - takto zapasován do hutného celku nutí posluchače číst si texty a tím je vnímat. Kytary bývají obvykle hutnější, drsnější, tlačené - zde jsou čitelné a skoro dimensionálně psychoticky řezavé (neberte doslovně! hehe), atd. Nemám pocit, že by kluci chtěli napoprvé nahrát desku měsíce vyhlášenou RockHardem, jak to od nich někteří zcestně očekávají. Povedený vstup na scénu širšího povědomí. Teď už jen vydržet!

Na koncert je nezvěte pouze s vědomím, že jste uzdisráči a bojíte se aby Vám nenakopali prdel. V opačném případě je naváhejte kontaktovat, jak kvůli téhle porci poctivého rubání za 100 káchlí nebo kvůli koncertu, kde si zamrskáte kebulí, odvalíte se domů se špinavým textilem, hehe!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama