Akira Fuse - Best Collection (recenze)

16. dubna 2010 v 20:50 | pop pojistka
Akira Fuse - Best Collection (CD, 1993, Nippon Columbia Co., Ltd.)

布施 明 - ベスト・セレクション

Společně s undergroundovými, okrajovými, alternativními nahrávkami tu a tam obdržím i takovou, vůči které jsou uvedené stylově vymezeny. Tedy komerční srágor, nehorázný popový patos, apod. Vymazlená fotka pěstěného cca. padesátníka Akiry Fuse je jediné co se dá z obalu vyčíst.


12-ti skladbová sbírka cajdákových, sterilních a zevrubně unylých písní je rozprostřena na ploše 46 minut. Antrée klávesových rejstříků jako by vypadlo z pera nebožtíka Svobody, či příspěvek pana Soukupa pro Lucii Bílou. Citlivý, křehký a chvějivý hlas japonského pěvce je cílen k vibrování dámskými dušemi i fyzickými orgány. Pro mnohé našince je handicapem absence textové výpovědi, ale nedělám si iluze o této složce. Obecné brnkání na city je tutové, ale i toho je potřeba. Vyhledáváno je dámami, tanečníky, starší generací. Představuju si jak někdo obrazí hospody velkých měst aby našel nejlepší samohrajkouvou kapelu, nejlepší muzikanty vydělávající si odrhovačkami po barech, najme solidního producenta a vrazí do nich porci peněz. Komu by v našich končinách byl výsledný produkt určen? Jestliže v televizi frčí reklama na Čecho-decho přerostlých, geneticky vyšlechtěných dětí, Zmožka coby nejúspěšnějšího skladatele a (h)různých zvrácených dvojic, pak je tohle o patro výš. O patro výš ve stejné budově sterilního popu, v sekci pro dospělé. Klouzek kromě vagónu plytkosti předvede i jazzíček se slušným piánem (6), křížence hudby ze seriálu Návštěvníci s výplodem principála Janečka (11), v závěru pak vzedmutou vlnu velkého hlasu v převzaté skladbě My way (12), ale to jsou jediné odlišnosti.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama