Sylvie Krobová - Stín (recenze)

17. března 2010 v 21:54 | obyčejný posluchač
Sylvie Krobová - Stín (CD, 2006, Black Point )

S prvními tóny hlasu zpěvačky Sylvie Krobové mi přišla na mysl Helena Arnetová, ale pak díky barvě spíše Zora Jandová. Protagonistka se sama doprovází na piáno nebo akordeon, průběžně je podporována baskytarou Oty Sukovského a/nebo violoncellem Vojtěcha Havla. Volnější nálady odráží vážnější témata v textech. Tyto nejsou jen ploše zpívány, ale je tu snaha o zesilování výraziva třeba operní manýrou v Odloučení (2), změnami dynamiky v Ten... (3) i mnoha dalšími a jinými pocity. Ač tu není klasická rytmika v podobě bicích nástrojů není vůbec důvod si stěžovat. Baskytara zaskočí, violoncello zahustí, občas zazáří netradičními zvuky jako třeba v Čase (4). Střídání akordeonu a piána drží průběh desky na úrovni poslouchatelnosti. Všechny texty a hudba jsou původní, jak se na profilové album sluší. Výjimkami potvrzujícími pravidlo je hudba u Obrazů (15), kdy přiložili ruce a nástroje k dílu oba basující pánové a Rjabina (16), coby ruská lidová, pojatá a capella dvěma hlasy.

Chvění hlavových (znělých) tónů mi zpočátku chvíli lezlo na mozek, ale uvyknul jsem. Na objevnou velikost Tori Amos u nás není prostor, přesto by mě zajímalo, kolik lidí může vydavatelství Black Point přesvědčit a kam se lze s jinak velmi solidní, upřímnou a přesvědčivou muzikou dostat. Pokud minimálně k oslovování nadšených posluchačů v komorním prostředí, má to smysl.


Abych nezapoměl, ještě bych rád pochválil jednoduchý obal, s křehkým nápadem, který smazává rozdíl dvou generací - obě dámy jsou krásné, každá ve své době i s pomyslným přesahem desetiletí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama