Hijokaidan - Polar Nights Live (recenze)

29. prosince 2009 v 19:27 | pokakajďan
Hijokaidan - Polar Nights Live (CD, 2008, Pica Disk)

Krásný obal po všech směrech. Jednoduchý, vyčerpávající. Červená malba/čmáranice na titulní straně, kdy v prolukách vidíte zelenou, která je snad barvou černou a zvláštní vrstvený nápis v bílém. Uvnitř tři celostránkové fotografie ke každé skladbě, které Vám popíšu.


  • No Oslo No Harm (1) jsou Hijokaidan v čisté podobě. Jojo Hiroshige (kytara) a Junko (hlas) zvládají ve dvou tak pekelný hluk, aby jeden pohledal. Po krátkém úvodním zvolání se rozjede pomyslné zvukové znásilňování kytary i ženy. Ani po desítkách let neztratila japonská veličina nic na síle. Hra na kytaru i upištěný, uvřískaný vokál spolu nesoupeří, spíše vytváření jednotnou stěnu, ve které je tu a tam jeden či druhý rozpoznatelný. Přestože oba zdroje zvuku jsou produkovány na středních a vyšších frekvencích, živá nahrávka z 12. ledna 2006 je i přes svůj extrém poslouchatelná. Dvaadvacet minut trýznění je doplněno krátkým přídavkem ultraječící vokalistky a přizvukující kytary, obojí nadšeně odměněno vnímavým a spokojeným publikem.
  • Další dva záznamy jsou také z koncertu v norském Oslu. Mimo jiné se na festivalu All Ears 14. ledna 2006 uskutečnily dvě mezinárodní spolupráce. Book of Changes (2) je dvoukytarovou komunikací Jojo Hroshigeho a Per Gisle Galaena. Tihle dva střelci se dobrých šest minut z celkových šestadvaceti drží, nabíjejí, lechtají své svěřenkyně, plní prostor i aparaturu, aby poté nechali vše vybuchnout do extatické matérie kdy už není čas na sledování kdo, co a kolik, ale jen a pouze se oddávat hlučné mase. Až v samotném závěru jeden předvede, že z kytary se dají vytáhnout i skoro-akordy a pseudo-tóny, zatímco tomu druhému brumí signál.
  • Posledním číslem na disku je také kolaborace. Ke zvukovému spojení Le Rayon Verte (3) svolili Junko se svými hlasovými eskapádami a Sten Ove Toft dráždící elektroniku. V počátku další šestadvacetiminutovky je slyšet kvalitní útok zařízení, ale protože byl záznam sejmut na DAT-ku, mikrofony braly signál ze vzduchu, takže se celek chvílemi bortí. Není však většího problému, protože japončin neurotický, sebevražedný vřešťan v klidu prořízne i sebesilnější zeď, než je ta hluková. Dočkáte si i osamocených sólových vstupů, komunikace mezi umělci i vtipné burcování posluchačů. Tohle je vskutku ukázka nekompromisního harsh noise bez komentáře a s nadhledem. Trápení, zmar, nejposlednější, zapomenutá stanice v kulturních intencích zvaných hudba. Chápu, že to nebudete chápat, ale já cítím radost a veselí obou protagonistů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama