Der Marebrechst - Verden + 37H (recenze)

28. prosince 2009 v 23:21 | die vořechřest
oho nebylo málo a já se "nenudil" poslouchám a píšu to rovnou po dvou deskách, hehe! Jsou tu dva aktuální tituly, mě i Vám, dobře známého umělce. Obaly již nejsou papírovými kapsami, ozdobenými malými obrázky, ale dvoustránky byly vytrysknuty na čb laserovce. První titul nabízí kontrastně geometrický náhled na změť konstrukcí, druhé album černobílou i bíločernou malůvku elektronických zařízení, snad použitých k tvorbě.

Der Marebrechst - Verden (CD-R, 2009, VaPe)
První ze tří částí, ta patnáctiminutová (1) je neuchopitelná. Ne snad, že by elektronické zvuky a manipulace byly něčím naprosto neznámým, je tu však dostatečný prostor pro představivost co a jak bylo uklohněno. Věřím, že kdybychom viděli tvůrce při procesu, bylo by nám mnohé jasné, jasnější, takto můžeme setrvávat ve napínavém sladkém opájení (se) hybatelskými experimenty. Samplemaniakální střihy, efektové změny nejsou razantní, spíše se plynule míjejí (2). Dojde na šumění, rytmické elementy, zvuky podivné i očekávané. Radostně vyšilující elektronika. Do necelých čtyřiceti minut nám chybí zbývajících deset a to je poslední díl (3). Mírné zhrubnutí, spíše lehké zintenzivnění, opakování, cyklování nad nímž je škrtáno pazvuky.
Jestli je Xome bravurním manipulátorem harshnoise japonské školy, pak jsou Der Marebrechst výtečným ovladatelem zvuků experimentálních, chvílemi taktéž dostatečně hlučnými. Jako obvykle fádní BRAVO a nezbytný trapný dotaz, kdy budou koncerty? Napalmed-u bude ctí dělat Vám předkapelu...

Der Marebrechst - 37H (CD-R, 2009, VaPe)
Ha! Ten chlap neví co chce? Ten borec je snad rozpolcen? Co kus, to originál, co deska to jiný experiment. Ale vem to čert! Pohybujeme se na platformě, kde na nějakém úkroku stranou nezáleží. Ba právě napopak, je potřeba, je nutné vyzkoušet co nejvíce věcí.
Jeden track, necelých pětatřicet minut. Od počátku masáž intenzivního lo-fi noise s drsným vyzněním. Dva až tři zdroje zvuku jsou shakerovány, přelévány, kvrdlány, a tlačeny k obývákové bouřce. Chvilkové odpočinkové nádechy jsou málem nepostřehnutelné, opakovací sekcence dlouhých i krátkých zpožďovačů prospějí. Trochu bych pokáral za nehlídání si úrovní signálů, ovšem to by pak nebyla špnavá rebélie, ale falešné hlazení po duši (i když proti srsti). Dále není co dodat, není o čem mluvit, nelze debatovat. Nekompromisní smršť končí čtyřminutovým klidněním, jakýmsi technickým odpuštěním.
To, že VaPe zvládá techniku je úctyhodné, ale mnohem zarážející je pro mě, jak má ve všem jasno. Tiše závidím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama