Notrow 32 - Jarní turné * Bílá sobota (recenze)

28. srpna 2009 v 21:21 | obyčejný posluchač
Notrow 32 - Jarní turné * Bílá sobota (DVD-R, 2009, samopal)

Technologie jsou tu pro nás, možností je mnoho, přesto jsou tak málo využívány. Kvantum projektů na internetu, mnohé pouze v intencích studiové tvorby nebo statického profilu. Lidí, kteří, jsa obklopeni přístroji za desítky, stovky tisíc, nestvoří jakýkoli výsledek. Vím však o jednom, který je aktivní sám o sobě. Snad proto, že má pouhopouhý pocit, snad proto, že ho to baví.

Přes úvodní titulky (1) se rovnou dostaneme ke skladbě (2), kde dva pánové elektroakusticky rozeznívají cosi jako kytaru a cosi jako vertikální banjo. Náběhy na hlukovější plochy jsou jen zdáním, oba stroze pátrají po zvukových možnostech. Plechová vana, sbitá koza, štafle jim byly v malé místnosti jedinými němými svědky. Za doprovodu dvou podkladových písní (?) se přemístíme autem na místa dalších zvukohrátek. Seznámení s prostory starého domu a okolí (3) berte jako nedílnou součást turné, návodem pro výlet a svým způsobem i oddychovou chvilku. Posezení před bortícím se 'barákem na vodstřel' (4) si lze vyplnit improvizací na španělku a obdélníkový mega balalajkofon. Čistý zvuk je přirozeně oživen vzdáleným šumem potoka. Akordické znění, průhraby strun, chvilková komunikace. Potok už byl zmíněn, teď však coby doprovod dostane plný prostor (5). Oba pánové při jeho šplouchavých, šumících zvucích rozehrají anti-meditační tóny na pístové píšťalce a okarínce. Nezvaní hosté skončili, potok tam šumí dodnes dál a dál. Čeká nás další přesun (6), tektoráte k totálním ruinám domu. Ohořelé kusy, objevená lebka kočky je v naprostém souladu s hororovým ambientem playbacku. Při procházení opuštěných místností se tento změní na jakýsi (play-)blackový včelín. Nechtěně těkavé záběry, díky prudkým světelným kontrastům neustále pracující clona, mají i přes dokumentační amatérskou podstatu umělecký rozsah. Po očuchání prostoru a umístění se v něm, duo nabídne rozhovor španělky a trumpety (7). Doprovodné, dvojstrunné brnkání jako podpora opatrnému žesťovému dechu. Odchod z prozářené místnosti (8/1) do temných zákoutí budovy i zvukových ploch. Seřazené můry na prasklině stěny, zbytky světla, drolící se cihly, hromádka větví, mravenci u mrtvolky čehosi jako hada nebo prachobyčejný pohled na krajinu vůkol. S odstupem může cokoli působit zajímavě, pokud si to uvědomíte při běžné procházce, otevře se Vám naprosto normální svět kolem nás. Turné pokračuje (8/2), autorádio si vyhrává country píseň, za jízdy si prohlížíme stromy, okolí, budovy, lidi, nenásilně hledáme další zastávku. Zídka s třemi průzory poskytne adekvátní kulisu k improvizaci dvou fléten (9), další kus je nastylizován s pozadím vysokonapěťového stožáru (10). Před ním dojde k netragickému duelu dechových kláves a perkusí (dřívka a rezavé torzo). Pokud mám být přesný, není to duel, ale trio. Třetím lementem je prosazující se vítr. Každý správný tramp, neřkuli každý normální člověk si po sobě uklidí (11) než se vydá na další cestu. Kouzlo nechtěného nám do záběru přináší různé lidi. Jakoby po tom osamocení přišli vhod. "SkoroGuns'n'Roses" neurazí. Zastávka na svahu (12) je časem pro tralalajku a mandolajku. Jedna z nich dojde během produkce k úhoně, ale správný profesionál na sobě nadá nic znát a hraje jako o život. Oprava, naladění nástroje, kus je dohrán. Zbývá návrat domů (13), ukázka neslyšeného noise a nezbytný titulek (14) konec i s potleskem.


Bude turné pokračovat? Je dvojice plnohodnotnou sestavou? Pár otázek na závěr.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama