Yuka Honda - Memories are my Only Witness (recenze)

10. července 2009 v 22:04 | obyčejný posluchač
Yuka Honda - Memories are my Only Witness (CD, 2002, Tzadik)

U některých lidí je těžké odhadnout věk. U dámy se navíc nesluší říkat číslici, tudíž budu říkat mladá paní. Opravdu svěže a optimisticky vyhlížející Yuka Onda je na fotkách dvojsmyslně se usmívající, i v případě, když je propojena se synte(ti)zátorem. Možnost nějaké filutoviny vylučuje seriózní, až intelektuálně přehnané, vydavatelství Tzadik Johna Zorna.


Melodický nápad jako úvod (1). Beaty malé i velké, rytmy rovné i nalomené. Rozverné hraní si s náznaky, k tomu šumák s houslemi (2a). Pan Sonic se snaží o popík. Dubová písnička przněná divnými humoristickými drobky (2b). Kraftwerk zanevřeli na starou školu a vnucují se davům. Volná elektronické sekání a náhodná spínání jsou tu vždy jen na chviličku, aby tvořila předěly mezi serióznějšími částmi (2c). Beastie Boys přišli o hlasy a jedou jenom instrumentálně. Kdyby se jim nesplašily samply dalo by se to poslouchat. Ani ta kytara nechýba (3). Vysampluj mi toho harmonikáře (4)! Dědula, nebude mít nic proti. Kdejakej floutek se dneska pokouší o duc, duc (5). Jak to jde mě? Měla bych nápad okořenit to krapet jazzíčkem. Nevíš o někom? Jo, Brunt Abner ti tam smahne pár divočinek na klávesách. Díky (6)! Svět se snad zbláznil. Spooky je línej jako veš a s přibývjícím věkem se mu mění povaha (7). Španělsko tleská, mátohy tančí, nápad se rozkládá jako obraz v popraskaném zrcadle (8). Flašinet budoucnosti nebude mít kliku. Jeho přednosti? Skvělý zvuk a jednoduché ovládání (9). Night Diving (10) - ospalá není vrátnice, jak do nekonečna hlásá jedna česká tragicky rocková skupina, ale opuštěný bar, kde hrají zdánlivě neutahatelní muzikanti. Trubka v roli strážícího ponocného, xylofon jako bloumající opilec, klavír coby jeho nekoordinovaná chůze po dlažebních kostkách. Používání minidiscu stále není v uměleckých kruzích pasé (11). Co je tímto zařízením produkováno? Těžko odhadnout, v podstatě cokoli.
U některých lidí nejen, že těžko odhadneme věk, ale u některých muzikantů ještě hůře pojmenujeme co tvoří. Ani Vy se ode mě nedozvíte jasné sdělení. Mohu využít papírovou CD "přelepku", kde stojí "šarmantní instrumentální miniatury napříč hudebními hranicemi Vás zhypnotizují funky breakbeaty, srdceryvnými melodiemi a nostalgickými zvukoplochami". Dejme tomu...
kapela Yuka Hondy, Helenka, živě v Pepikovo hospodě, NYC, prosinec 2008


ukázka remixu od Cornelia, který je recenzován jinde

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama