na Blog.cz

Yann is the Bastard / Supraphon Family - Split (CD-R, 2008, P.O.P.shitcords/BTK-BTK)

Jednoduchá, ruční, samodělná, leč účinná produkce. Booklet z recylovaného papíru je potištěn postavou hrající, nebo imitující hru na cosi, je dále oboustranně polepen papírky s logy a informacemi. Vše vloženo do plastové pošetky. Ručně číslováno do devadesáti (52/90).

Yann is the Bastard se prezentuje třemi skladbami. Každá byla vyvrhnuta na jeden zátah. Vezmeme-li francouzská dostaveníčka obecně, jedná se zde o rytmus. MC-303 poskytuje údery automatického bubeníka, které jsou manipulovány přes dva zkreslovače a jeden zpožďovač. V prvním kousku jsou údery rozmazány do těžko rozpoznatelného gabba bláta. Občasně je tu stopka, přepnutí zvukové barvy. S dvojkou přichází zkonkrétnění rytmizace v podobě distortovaného vrnění. Volnější tempo je po chvíli měněno do drsnějšího flusání, ale dál než ke špinavému breakbeatu se nedostane. Ve třetí a nejdelší ploše je lo-fi nejmarkantnější. Hlas cosi deklamuje, beaty elektronicky pumpují, šustoty ševelí v protivlnách. Za polovinou se z šumáků vynoří pisklavé vazbení, následně umělec přitlačí na pomyslnou pilu a to jak v hlasitosti, tak i zmatenosti přísad. Pro mě ani ryba, ani rak.

Supraphon Family je rodinné duo ze Slovenska. Recycled typewriters - Overload noise. Hrubozrný lo-fi hluk. Kdo by se na nahrávce zajímal o zvukové zdroje? Na koncertě, při vnímání i vizuálním, je to dozajista pro mnoho neposkvrněných v hledišti tím prvotním vjemem pro přijetí a udržení. Nahrávka by si ale zasloužila lepší produkci, byť chápu, že jde víceméně o dokument. Nakolik je vše živé, bez dodatečných half-playbacků ví nejlíp kapela sama. Oceňuji kvalitativní neurvalost, zvukovou drzost a produkční neomalenost. Na krátké ploše mi to stačí.