Yann is the Bastard / Supraphon Family - Split (recenze)

11. července 2009 v 0:19 | obyčejný posluchač
Yann is the Bastard / Supraphon Family - Split (CD-R, 2008, P.O.P.shitcords/BTK-BTK)

Jednoduchá, ruční, samodělná, leč účinná produkce. Booklet z recylovaného papíru je potištěn postavou hrající, nebo imitující hru na cosi, je dále oboustranně polepen papírky s logy a informacemi. Vše vloženo do plastové pošetky. Ručně číslováno do devadesáti (52/90).

Yann is the Bastard se prezentuje třemi skladbami. Každá byla vyvrhnuta na jeden zátah. Vezmeme-li francouzská dostaveníčka obecně, jedná se zde o rytmus. MC-303 poskytuje údery automatického bubeníka, které jsou manipulovány přes dva zkreslovače a jeden zpožďovač. V prvním kousku jsou údery rozmazány do těžko rozpoznatelného gabba bláta. Občasně je tu stopka, přepnutí zvukové barvy. S dvojkou přichází zkonkrétnění rytmizace v podobě distortovaného vrnění. Volnější tempo je po chvíli měněno do drsnějšího flusání, ale dál než ke špinavému breakbeatu se nedostane. Ve třetí a nejdelší ploše je lo-fi nejmarkantnější. Hlas cosi deklamuje, beaty elektronicky pumpují, šustoty ševelí v protivlnách. Za polovinou se z šumáků vynoří pisklavé vazbení, následně umělec přitlačí na pomyslnou pilu a to jak v hlasitosti, tak i zmatenosti přísad. Pro mě ani ryba, ani rak.


Supraphon Family je rodinné duo ze Slovenska. Recycled typewriters - Overload noise. Hrubozrný lo-fi hluk. Kdo by se na nahrávce zajímal o zvukové zdroje? Na koncertě, při vnímání i vizuálním, je to dozajista pro mnoho neposkvrněných v hledišti tím prvotním vjemem pro přijetí a udržení. Nahrávka by si ale zasloužila lepší produkci, byť chápu, že jde víceméně o dokument. Nakolik je vše živé, bez dodatečných half-playbacků ví nejlíp kapela sama. Oceňuji kvalitativní neurvalost, zvukovou drzost a produkční neomalenost. Na krátké ploše mi to stačí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama