Funeral Moth - Funeral Moth (recenze)

12. července 2009 v 0:04 | obyčejný posluchač
Funeral Moth - Funeral Moth (CD, 2008, Weird Truth)



Nabuzen do nového dne, neprozřetelně jsem si pustil japonské ztělesnění pesimizmu hned po ránu. Nikdy bych nevěřil, že je něco takového možné. Můj vnitřní motůrek má snahu jít kupředu, ale muzika jej bez větších problémů brzdí... a to se kulí teprve začátek skladby Ignorance (1). 'Kulí se' je chybný obrat. Opatrné akordické údery kytary a basy jdou ruku v ruce, bicí tuto úspornost nepodporují, ale ještě méně, bez zjevné námahy přizvukují. I přes minimální rychlost a strohé dění se v průběhu zhrublého zpomalovacího doom metalu něco děje. Třeba divné výkřiky dámského charakteru nebo o nic veselejší brnknutí kytary mají za úkol Vás vystrašit. Nádherných sedmnáct minut. Depressive Dawn Of A Dismal Misty Day (2) je ve své počáteční jiná. Naději na lepší průběh dávají o pár kroků za hodinu větší rychlost nebo kostelní sbory. Záhrobní hlas přednáší text ryzího naříkání v angličtině, náladotvorné vybrnkávání, šeptání. Nedělejte si marné iluze o lepší situaci. Sázení akordů zkreslených kytar Vás vrátí nohama 'pod' zem.
Nutno pochválit skvělý zvuk, vyvážený mix nástrojů i hlasů. Obal v očekávatelném, černobílém provedení je stejně sporý jako hudba sama. Tisk černou barvou na černý podklad není v dnešní době extra buřtem, ale pořád má svůj smysl. Diplomaticky řečeno, necitlivě nevkusnými bych nazval snad logo vydavatelství na rušivě bílém podkladu a čárový kód. U detailů ke skladbě Ignorance jsou dvě drobné chyby: malé počáteční písmeno u "music" a chybné i u "Lyrycs". Nepředpokládám umělecký záměr, protože u druhého songu je to správně.


Depressive Dawn Of A Dismal Misty Day
(hudba Nobuyuki Sentou, text Makoto Fujishima, aranžmá Funeral Moth)

před úsvitem, probouzím se z bolestivého dřímotu.
našedlá místnost se projasňuje,
natahuji ruce za blednoucím snem.

nekonečné ticho je kolem mě.
odrazen, depresivní, bledý,
vzpomínka na ztracený sen bledne.

volám do větru který plyne do naprosté prázdnoty,
strnule hledím na skryté, ztracené, zapomenuté, na odešlé
plazím se k umírajícímu světlu mimo husté mlhy,
Jsem lapen náručí času, a hozen do hloubky ...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama