K-LXM and Moonlit Sun (recenze)

8. června 2009 v 22:25 | obyčejný posluchač
K~LXM and Moonlit Sun (3x3"CD-R, 2009, samovydání)
Třípalcáky jsou prostě pěkné, stejně jako chytrý obal ve kterém je naleznete. Jsou rovnou tři. Na ploše prvního a třetího můžete vyslechnout sólovou tvorbu každého z umělců, na prostředním, druhém, pak společnou, poštovní kolaboraci.
Domácí hlukotvůrce K-lxm nabízí své Destruktivní myšlení (1/1) podle schématu: pomalý rozjezd, nakrmení systému burácivými údery a pokračování průběžným přikrmováním do (a)rytmických vzorců s výživnou drkotající, drtící a drnčivou masou. Líné vlny, pomalé proměny delší plochy jsou poslouchatelné. Zvýšená vnímavost nedovoluje upomínat se co bylo před chvíli, co bude potom. Zvuk je tu, teď a tady. Žádné filozofie, žádné spodní proudy. Efektování, přepínání, tovární hluk na intenzivnější notečce. Rychlé prostřídání atmosféry z počátku a kratinké zdivočení a už je potřeba myslet na konec formátu malého disku. Slušná, radostná, neupocená kulturní práce!
Moonlit Sun, kanadský projekt je v mnohém podobný našemu, byť je vyznění jiné. Decentnější, slušnější, klidnější. O chlup delší vyplnění plochy malého disku je rozděleno do tří skladeb. Továrna duchů (1/3) je rytmizovaný pohyb s tovární atmosférou. Zvuky se nikdy nepřeklopí do drzé nečistoty, ale zůstávají přehledné jako hlavní hala perfektně vyklizené fabriky. K největšímu prostoru pracovního objektu patří i mnoho zákoutí. Nedá mnoho sil najít podle sluchu Skrytou místnost (2/3). V té doposud jakési neznámé soustrojí mechanicky přede a útrpně skučí. Možná je to jenom pocit, když je neviditelné. Pasáž 2 (3/3) nabízí k poslechu (a)rytmické těžení zvuků z čistých kovů. Tovární podkladová atmosféra je stále přítomna, nikde kolem není žádný mistr ani jiný vedoucí pracovník, takže je vše prováděno volně a plynule. Každý pohyb je pečlivý, tudíž výsledek bez závad.
Úmyslně jsem si poslechnul nejdříve každý projekt samostatně, abych se naladil a snáze rozeznával jejich podíl na společném díle, jež je vtipně umístěn doprostřed. Dvacetiminutovka Průmyslový implantát (1/2) je názorná ukázka kolaborace s nemalou dávkou respektu a tolerance jednoho k druhému. Rozdělení rolí je čitelné, plnění funkcí přehledné. Na podloží zajímavě obarveného plošení s dlouhým vlněním skotačí efektované kovy. Ty postupně přidávají na intenzitě i množstevně houstnou. Myslel jsem, že od poloviny nastane ubývání, jak jej znám z minimalistických děl, ale rumplování pokračuje do konce. Spojení projektů mě takto neurazilo, příjemně se poslouchá, ale ve své podstatě mi pozbylo smyslu, neb se přespříliš neliší od sólových prací. Je to podobné jako u cover verzí. Dají se uchopit různě.
Na můj osobní naturel je muzika hodná, přesto celý titul však nelze než pochválit. Je posluchačsky vstřícný, hodně dobře produkčně odvedený. Dopručuji maximální šíření do všech koutů světa, nabídka na vydání celého titulu by neměla být příliš vzdálená. Velmi reprezentativní vzorek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama