Akio Suzuki - NA-GI 1997 (recenze)

8. června 2009 v 22:08 | obyčejný posluchač
Akio Suzuki - NA-GI 1997 (CD, 1997, Stadtgalerie Sarbrücken)

"Házet" zvuky do přírody, je jako dávat květinu do vázy. Pokud někdo následuje tyto zvuky, může naleznout originální hudbu přírody. To je úvaha dvaadvacetiletého hudebníka. 36 let po svém narození nahrál tuto desku. Uprostřed místnosti je stůl, na něm váza. Květina je měněna každý den. V bookletu je dosti osvětlujících informací jak byla deska nahrána, proč, atd. Přírodní ambient, léčivé zvuky moře a okolí.


17.10.1997 (1). Člověk tu je, ale jeho zásahy jsou citlivé, vpády jemné, dotyky nepatrné. Váza je bez ozdob, jednoduchá, aby se divák mohl soustředit na květinu. Některé zvuky zní přátelsky, např. rozeznívání skleněných trubic, některé jsou "lámané přes koleno" (realisticky konkrétní ťukání na dřívka). Někdo může na základě něčí zkušenosti slyšet hudbu. Nekonečný pohyb moře se svým šuměním je připodobněn nádechům a výdechům. Pokud někdo rozumí květině, nemohl by další naslouchat vnitřní hudbě? Shakuhachi je taktéž milá, ale zní poněkud studiově (opět moc skutečně). I když zanechám hnidopištví, vidím a slyším skoro vše. Mám před sebou stůl/moře, na něm vázu/doprovodné zvuky, ale po květině ani památky. Zřejmě ji kdosi zapoměl vyměnit.

U druhé skladby z 20.10.1997 (2) už je kvalita zvuku o poznání horší, ale o to skutečnější. Mořské šumáky jsou v naprostém souladu s flétnou i ostatními zvuky (ptáci, vítr, cikády, žáby, hmyz). Takto je (pro mě) vše v pořádku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama