Tatsuro Yamashita - Cozy (recenze)

1. dubna 2009 v 21:55 | obyčejný posluchač
Tatsuro Yamashita - Cozy (CD, 1998, Moon/Warner Music Japan)

Prvním co uvidíte jsou dětsky laskaví panďuláci, dřevění, barevně nalakovaní. Na titulce bookletu jen šéf kapely Tatsuro Yamashita, ale v osmadvacetistránkové knížce dojde i na ostatní. Různě nasnímaná dřevěná kapela, každý separé, dřevěné krabičky s tlumící vystýlkou, detaily vrutů v zádech i v podstavcích. "Každý trpaslík ma svou lopatičku". Kompletní přetisk textů, vyčerpávajících informací je v celém světě normální, nepostradatelný.





Muzika je také laskavá až láskavá. Silně melodické písničky, pop pro starší a pokročilé, rumbakoule, tanec, bezstarostná zábava. Nechápejte mě špatně, nejsem z tohoto populáru na větvi a kdyby některá hitovka byla v rádiové rotaci, sr-štvala by mě stejně jako většina zdejších. Nebo spíše lhostejná, jako některé co právě hrají. Když si dávkování určuji sám, jsou poslouchatelné. Nemám pocit vtíravé vlezlosti. Představuji si kvalitní barovou kapelu, snažící se valit do lidí své písničky a ne se lacině podbízet přehráváním hitů, ze kterých zbyla jen kostra. Úsměv na rtu mi navozuje angličtina přimopínající jakýsi ? dialekt (7), ale někdy i japonština, znějící coby neznámá mezigalaktická komunikace (8). Duet s Melissou Manchester (8) se přiblíží euro-americkým klišé, aby se nálada Prodavačovy samoty (9), podpořená syntezátorovými dotyky, ustálila na jemné, až krémové konzistenci bez velkých kousků ovoce. Houpavý rytmus už tu byl v průběhu několikráte, závěr desky není vyjimkou (12). Deska je v podstatě na konci. Zbývají ještě tři písně, dva remixy a jedna novější verze. Stylově bez markantních odlišností. Plynou lehce a volně, až ke sladkému zapomění nebo spánku.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama