Mariko Nagai - Pocket (recenze)

2. března 2009 v 20:09 | obyčejný posluchač
Mariko Nagai - Pocket (CD, 1990, Fun House Inc.)

Nemá už myslím smysl zmiňovat, že v našich končinách, včetně mě, nikdo nemá (nemá?) šajn o zpěvačce Mariko Nagai, ani mnoha dalších. Je to jedna z nekonečného kvanta, které jsem mohl získat, koupit, dostat, vyměnit. Ostrovní trh je zcela nezávislý a nemá potřebu své umělce/hvězdy exportovat přes moře. Podle našich zákonitostí a vztahů bychom mávli rukou a řekli, že jde o výplod podezřelého producenta. Snad je tomu tak i v případě této umělkyně, ovšem po vyslechnutí materiálu nemáte pocit ušmudlanosti, odbytí a druhé jakosti. Díky davům dalších umělců a ještě větším davům posluchačů/spotřebitelů je nutno vše udělat maximálně dobře. Zákazník si vybere. Má slova potvrzují informace v nadité knížečce. Tam se dozvíte, že album Pocket je kompilací hitů z předešlých desek. Těch bylo v rozmezí čtyř let (87-90) vydáno neuvěřitelných šest. K tomu ještě dvě videokazety, jedno živé, další s videoklipy. Něvazmóžno!


Prosím, neberte mou recenzi jako propagační chválu. Je to prostě popík. Písničky jsou zřejmě hity, ale působní věrohodně. Produkce Fumi Kaneky je slušně odvedená práce, takže skladby jsou vyrovnané a už na první poslech se příjemně poslouchají. Melodie jsou nám logicky srozumitelné, přesto nejsou prvoplánovitě komerční. Můžete si je poslechnou podruhé, podesáté a myslím, že se neznechutíte. Já tyto pocity nemám. Populární hudba pro střední a pokročilé, poslechová i taneční. Chvílemi je muzika krapet sterilní, objeví se i nezbytné vodopády syntezátorů, déšť jemností, lesy smyčců, ovšem společně se silným, pevným a jistým hlasem je vše vyváženo. Když si prohlédnete sérii fotografií Mariky, vážné, roztomilé, dětsky naivní, zadumané, přemýšlivé, uvolněné (haha), znejistíte, zda je hlas její. Další uvědomění si je také tristní. Skladby s lehkým rockovým náznakem (1,8) by klidně slušely třeba kapele Van Halen z patřičného období. Cajdáky (5,7) jsou pro změnu tak sladky středněproudé, že Vám bude plně postačovat čistý čaj nebo hořká káva, cukru netřeba. Horší je to u dalších kousků (9,10) - ty jako by z oka vypadly srágorám 80. let, jakou pro mě byla třeba C.C. Catch a jí podobné chvilkové rádobyhvězdičky pro oblbování mas. Na kompilace podobného charakteru se sluší přidat nějaký nevydaný materiál. Pokud odhlédneme od slova vata, vyznívá cajdáček (13) jako plnohodnotná skladba, ale poslední zařazená (14) je podle mého skutečnou vycpávkou. Vokální hříčka fůů-fůů pam-pam plní funkci rozlučkového outra.


Jestli jsem u jiných desek byl překvapen a natěšen sehnat si i jiná alba (Tama, Shibusashirazu), u Mariko Nagai se spokojím s tímto výběrem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama