recenze > v/a Feed Your Ego

11. února 2009 v 19:50 | obyčejný posluchač
v/a Feed Your Ego (CD, 2007, NAT Records)

Podtitulem sampleru je stylové vymezení na noise/noisecore. Propojením vydavatele, tedy japonských NAT Records, kteří podzemní distributory a zájemce o zajímavou, netradiční muziku zásobili nejedením interesantním titulem a jmény ze soupisky na obalu, dostaneme šestiúhelník, na který se nelze než těšit. 73 minut hracího času, šest projektů ze čtyř zemí světa, devět skladeb. Toliko fakta a nyní už přejděme k popisu jednotlivých akvizic:


Poochlatz (Izrael) - nezmar, baskytarista a experimentátor Maor Appelbaum se spojil Rani Zagerem, který používá hlas a samply. Výsledkem je špinavě znějícího experiment, kdy se zkreslují nahrávky motliteb, ruchy a hlas. Celek má sice zajímavě netradiční odér, ale moc mě nebaví (1-3).
Caravana Anarquista (Japonsko) - nejen název kapely, ale i produkce samotná mi vcelku snadno připomíná jihoamerické noisecore kapely. Nekompromisní nátěr s jediným záměrem, udělat co největí hukot. Šest lidí v sestavě se snaží, ale nahrávka je velmi špatná, dá se říci, že horší než garážová (4). Díky tomu se jako posluchač více dohaduji, než vychutnávám. Jsem si ale jist, že v lepším zvuku bych se kochal více. Jistý obrat k lepšímu zvuku se sic dostaví, ale osmi minutovka Saltababakaida (5) zase není noisecore v klasickém smyslu, spíše rozmáchle napřažená improvizace s vazebnými pískoty. Přesto mé tušení, potvrzené v závěru, bylo správné... bylo by co vychutnávat.
7 Minutes of Nausea (Německo) - Dříve australské bratrské noisecore duo, které udávalo směr, dnes stejnočlenná formace usazená v Německu, která tvoří cosi jiného. Při velké toleranci najdeme pár shodných bodů (např. bicí útoky nebo zpěvové komentáře). Zdejší nahrávka (6) je však celkově z jiného těsta. Plasmová basa i bezpražcová kytara se snaží hustit, ale doplňkové zvuky kláves a samplů nejsou propojeny. Je dobře, že chlapi neomílají dvacet let jedno a to samé, mají právo na experimentování, hledání, ale proč pod hlavičkou 7MON? A vlastně proč ne? Je to drzost, která se mi nezamlouvá, ale cením ji.
Dave Phillips (Švýcarsko) - ex-člen legendy Fear of God, v současné době nezdolný experimentátor předkládá k posouzení nahrávku (7), které není co vytknout, jen se zamýšlet na super dynamikou a nápady. Hyper-ultra podladěný vokál, ultra podladěná basa se strunami svěšenými jako šňůry na prádlo a údery jako mrskání kovovým bičem. Kritika našeho vztahu k přírodě a dalším živým tvorům. Ticho a rachot, hudba a hluk ve vzácné symbióze.
Dead Peni (Švýcarsko) - to není další skupina, jen jiná varianta Dave Phillipse. Cover verze, tedy převzatá skladba The Evil Clergymen (8) od kapely Rudimentary Peni. Pár samplů a destruktivně těžkotonážní basa sázící akordy jako zahradník hází na korbu auta dvacetikilové dýně. Total!
Goatworshipper (Japonsko) - kompilace, o které píšu a Vy čtete, je věnována jedinému členovi tohoto projektu - Kawakamimu, který v před zrealizováním zemřel. Hudebně se jedná o velmi povedenou kombinaci temně orientovaného experimentálního ambientu (9) s neurčitými přesahy třeba do velmi vzdáleného black metalu. Nahrávka je výrazná, průzračná i když si zachovává garážovou nečistotu. Asi se poohlédnu po celém albu, které vyšlo v edici 666 kusů. Jak jinak, že?

Mám-li zhodnotit skládanku jako celek, i přes některé slabší kousky je to upřimná porce zajímavostí. Účast dvou japonských projektů je samozřejmě nezanedbatelný fakt, hehe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama