recenze > The Machine Gun TV - Touch

9. února 2009 v 20:41 | obyčejný posluchač
The Machine Gun TV - Touch (CD, 1996, Japan Overseas)

"Elektricky šokující televizní pop vyrobený z želé z barevného fluorescenčního světla", tak jednoduše a výstižně okomentoval EyE z Boredoms hudbu japonského dua The Machine Gun TV. Takhle by se měly vypadat recenze. Krátce, vtipně, jednoduše, úderně. Ale já to neumím, tak plkám a ostatní kritici to nedělají, protože by to lidi nepochopili.



Růžová kam se podíváš, k tomu žlutá, zelenkavá, vše křiklavé, výrazné! Skutečný popík. Primitivní melodie, které si můžete se zpěvačkou Hidekazu Miyano broukat už při druhém poslechu, ti drzejší ihned. Zpíváte falešně? Nevadí, tady se to ztratí. Celek je úmyslně disonantní, cíleně rozhozený. Zpěvule kňourá slaďoučké melodie, k tomu řeže do kytary, jež stejně není slyšet, resp. rozpoznat a její kolega Jun Masumizu ji doprovází na klávesy, zaplňující každou škvíru jako rozpínající se pára, samply, automatického bubeníka, který je naprogramován překotně, aby snad evokoval buldozer hrnoucí všechnu komerci světa. Nevím zda jste viděli Harryho Pottera, jak s kamarády ochutnávali cukrovinky, které měly úplně jinou chuť než očekávali. Přesně taková je tahle muzika. Dětsky říkankový popěvek, kterému okolní svět nedovolí, aby se prosadil. Hraje rádio, je puštěná televize, rozjíždí se výtah, vedle kdosi luxuje, dítě učící se v dětském pokoji matematiku si brouká oblíbenou písničku Vy se tomu všemu snažíte přijít na kloub. V závěru můžete vyslechnout záznam z koncertu, kdy je mteriál ještě v syrové podobě, klávesy a samply jsou volně spouštěny a kytara lehce improvizuje. Pop ještě není náležitě vyleštěn.

Říkáte si, proč by to kdo poslouchal? Nevím, ale raději tohle, než např. aktuálně třikrát denně Katty Perry. Pro ty co si najdou cestu, je dostupno ještě pár dalších titulů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama