recenze > Tama - Sandaru/Sandal

2. února 2009 v 21:36 | obyčejný posluchač
Tama - Sandaru/Sandal (CD, 1990, Axec)

Při svém hudebním cestování, hledání a objevování se občas zamýšlím, zda to nemají jednodušší lidé hlídající si svou vyhraněnost. Jedou si to svoje a před ostatním si s výrazem opovržení odplivnou. Dozajista i já mám své limity, ale spíše bych řekl, že můj hudebně-posluchačský apetit je neuspokojitelný. Občas mi připadá, že se mi snad líbí všechno. Ách jo!

たま - さんだる


Se skupinou Tama se mi sic neotevřel doposud neobjevený svět, přestože je to po všech čertech zajímavá partička. Obalem počínaje, muzikou konče. Digipak ve formě žluté papírové krabičky, skrývá disk a 13-stránkový booklet z volných papírů. Ty mají na líci fotografii jednoho každého člena kapely, společný snímek nebo různá zátiší s nástroji. Ruby nesou texty v japonštině a dodatečné údaje o složení a nahrávání. Společné foto na zadní straně krabky je bez nástrojů, strnule vážné a je v naprostém kontrastu se záběrem z knížečky. Tam jsou již vybaveni svými nástroji, ale hlavně odzbrojujícím úsměvem od ucha k uchu. Instrumentář nečítá čtyři položky, ale nepřeberné množství kousků. Zpěv, kytara, mandolína, akordeon, perkuse, basa, harmonika, varhany, pianika, větrák, nahrávač, piano, rappa(?), vokály. Vše si mezi sebou střídají.
Co napsat k hudbě? Těžko, přetěžko z toho vybruslím. Pokud vůbec budu schopen. Folk plný schválností, hrané přihlouplosti, dětinského neumětelství, amatérského primitivismu, chytrého humoru. V tom všem bych viděl, slyšel a cítil alternativnost jejich podání folku, pokud se o nějaký jedná. Melodika je zvláštní, přesto mi je blízká. Postupy jsou srozumitelné a v některých okamžicích i líbivé. Velmi líbivé. Co mě mrzí je neprostupnost textů. Ovšem výtka je směrována spíše ke mně, než ke kapele. I kdybych však rozuměl jazyku, neznamená to, že bych rozuměl podstatě slov. Ty jsou přednášeny hloubavě, rozjíveně, drze, přiblble a v kontrastu občas i normálně. V takových okamžicích právě tato normálnost působí exoticky.


Mám obavu, že jsem Vám stejně nesdělil o co jde. Není to snad ani možné. Je to divná hudba pro divné lidi. Pokud je to tak, pak chci být právě takový! A propo, deska je s počátku devadesátých let. Většinou jednou takovou deskou něco začne a ihned skončí. Ne však u dnes již neexistující skupiny Tama. Tohle album je jejich prvním a po něm následovalo ještě dvanáct (?) dalších. To už není náhoda. Proto pátrejte se mnou po členech, kam se poděli a co dělají. Mám tušení, že na co sáhli je dobré... a divné!


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdarrák Zdarrák | E-mail | 23. listopadu 2012 v 0:03 | Reagovat

Myslím si, že si kapelu a jejich tvorbu přiblížil, úplně skvěle, stejně tak jaká je jejich tvorba. Jsou výteční. Jóóóóóóóóóóóóó

2 RadeK.K. RadeK.K. | E-mail | 23. listopadu 2012 v 8:16 | Reagovat

To jsem rád, že Tě to zaujalo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama