recenze > Cocco - Rapunzel

9. února 2009 v 20:53 | obyčejný posluchač
Cocco - Rapunzel (CD, 2000, Speedstar Records/Victor Entertainment)

Velká neznámá. Vložený promo lístek v tlustém bookletu dává tušit masivní podporu firmy. Na šesti ze sedmi maxisinglů je prostovlasá slečna Cocco, k tomu jsou vyobrazeny další dvě velké desky, na straně druhé porce koncertů. Asi normální systém a chod věcí v běžné kultuře.


Prvotní zvukový atak a kytarový nápor naznačil cosi tvrdě metalového, ovšem zcestně. Postupně z hustého celku na povrch vystupuje vynikající, pěkně melodické, pevné a sebejisté zpívání s doprovodem neurážejícího, chytrého, krapet tvrdšího rocku. Škatulku tvrdší rock berte prosím s rezervou. Je to těžko popsatelná hudba. Ne, že by byla jiná a excentrická, ba právě naopak je ve své podstatě naprosto normální a přirozená. Neumím si představit pro koho, v našich končinách zdegenerovaného rádiovým masírováním a zblblými televizemi, by byla deska určena. Snad v jedenáct hodin na Vltavě jako představovačka nějakým prozíravým redaktorem. Pravdou je, že je určena spíše k cílenému poslechu, než k žehlení nebo vaření. Chce, vyžaduje a zaslouží si soustředěné chvilky. Klidnější pasáže jsou vystřídány vypjatějšími, klávesové plochy prolínány dravě kytarovým sólem, rovnou basovou figuru doplní kytarově sekané čvachtání, atd. Nad vším poletuje silný zpěvaččin hlas. Ta, dozajista citlivá duše, si kreslí obaly a píše snové texty. Holčičí jemné pohledy na svět a představy. Většinu zpívá sice v japonštině, ale v knížečce jsou přetištěny i anglicky. Zcestně a drze si dovolím vyslovit jména jako The Cure, Enya, Bruce Springsteen. Ne, prosím, nespojujte nijak tato jména s muzikou Cocco, jen mě v některých okamžicích napadla. Kousky, třeba jen akord, nebo barva nástroje, nebo kratičká nálada. Inteligentní pop pro nezabedněné lidi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama