recenze > Baal

16. února 2009 v 19:43 | obyčejný posluchač
Baal (CD, 1995, BMG Ariola ČR/SR)

"Baal vznikl původně jako scénická kompozice pro divadelní muzikál podle první hry Bertolda Brechta, ke které se nazachovala originální partitura. Díky tomu a se souhlasem dědiců Brechtových autorských práv mohla být složena hudba k tomuto představení. Premiéra byla v Divadle SNP, v Martině, 7.4.1989." (booklet)

Je divné, že recenzuju zrovna tuto nejdivnější nahrávku Richarda Müllera. Dá-li se říci, že je to nahrávka jeho. Lépe je připsat autorství trojici Müller/Šeban/Peteraj, přesně je to Richard Müller (hudba, hlasy, saxofon), Andrej Šeban (hudba, hudební nástroje) a Kamil Peteraj (slova). Celek je obohacen ještě dvěma doprovodnými zpěvačkami, Adrienou Bartošovou a Zuzanou Farkasovou.

Jak už jsem zmínil není to sice deska Müllerova, ale on je prostě tím předvojem, frontmanem s typickým, snadno rozpoznatelným hlasem, zpěvákem s tak širokým výrazivem, až se tají dech. Mohutný hlas umí seřvat, pohladit, šansonovitě vyprávět, patetickou manýrou naléhat, atp. Slova páně Peteraje je radost nejen poslouchat, ale i si je prostě jen tak číst a přemýšlet o nich. Hudba, která je prezentována jako dílo obou (Müller/Šeban), nese nemalý rukopis multiinstrumentalisty a hudebního šílence Andreje Šebana. Nástroje se nederou dopředu, experimentální prvky a postupy, samply a zvuky, automatický bubeník jsou užity ku prospěchu věci, tedy pro obohacení a dobarvení. Hned v úvodním Občanu Baalovi (1) Vás otestuje flašinetoidně-industriálním základem. I v následující Sme pre nich iba vzduch (2) je pozůstatek tupého automatu s naléhavým zpěvem a závěrečným divokým sólem na ságo. Pokud ustojíte hrubších šest minut na počátku, máte vyhráno. Poté už následuje muzika, kterou od pana Müllera znáte a s klidným srdcem by mohla být na kterémkoli z jeho sólových alb. Trochu Vás ještě poškádlí klasicistní, experimentující, industriální téma Kotelna (10) nebo Vás probudí syrová rockující instrumentálka Rozsudek (12) s divoce sólující kytarou. A tím je v podstatě řečeno vše.

Nahrávka je to vpravdě divná. Kdyby mi ji někdo dal k poslechu nebo nabídnul ke koupi před deseti lety, asi bych odmítnul. Má cesta k Richardu Müllerovi byla stejně obtížná jako např. ke skupině Buty. Trvalo mi dlouho, než jsem si osvojil jejich humor, styl a zvláštní muziku. Podstoupení těchto "obtíží" mě těší o to více, že jsou to mé vlastní zkušenosti, které mi poskytují další rozměry hudby.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama