recenze > Zdarr - Pavel

23. ledna 2009 v 21:27 | obyčejný posluchač

Recenzi na novou flákotu ZDARR píšu jenom proto, že nejsem v projektu nikterak zainteresován. Já jsem se neptal a kapela se nenabídla. Nevím nakolik budu objektivní, protože kluky znám (znám?), jejich muziku snad trochu také. Vypíchnu proto zejména mé prvotní pocity při prvním setkání s touto deskou. Mám to dobré, už jen proto, že si do každé písničky připravili jakési oživení.

  1. Hotelový pokoj č. 332 - úvodní kus, ve kterém se Vám kapela prostě a jednoduše představí. Ne, že by to byla jen nějaká uvítací vatička, ale jdou na nás/Vás opatrně. Bonus: Arnoštovy vokály - zde hodné, živě strhující
  2. Ukrajinská Copacabana - Jestli Vám tohle Rusko nevyrazí dech, nepřipnutí tancovat nebo minimálně podupávat si, tak jste mrtví Homolkové a není Vám absolutně pomoci! Bonus: halekačky, hejkačky, dumky a tralalajky
  3. Čarodějka z mámení - pohanský nápěv, víření kolem ohňů, trochu i lidovka, eroticky chtivé vzývání vášnivého chlapíka, opatrná koketující dívka. Bonus: vzácný host Jana Koubková, která mohla dát "více"... tedy skladbě samozřejmě.
  4. Pantomima - poklidný skvost, silně melodické tahání, milostná píseň jinak. Zajímavé echo na zpěvu, chtěl jsem říct ct ct. Bonus: falzet páně Anderleho
  5. Mrtvá zóna - typický Zdarr s refrénem, za který by se nemusel stydět ani Traband. Ha! Bonus: vibrafon
  6. Sussi Luccenta, Amore Mio - příjemná změna a oživení desky sólovým zpěvem Romana Paška. Refrén se splétáním vokálů na pokraji halekačky. Bonus: Tuba
  7. Je to jen problém peněz - to jsou celí Zdarr. Vezmou housle z Jedové chýše, akordeon z Francie a smontují je. Silná melodie, které snad musí rozumět každý. Musí ji spolknout s navijákem i tetřev hlušec mého kalibru. Bonus: tuba, housle
  8. Píseň o mé lásce - říkačka, lidovka, Rusko. Sevřená směs radostného smutnění. Veselá balada. Zajímavý klarinet i když je schoulený pod nánosem ostatního. Bonus: přizvukující tuba
  9. Příteli - Slzy do očí mi vehnala tahle síla. Ano i chlapi pláčou. Míra Vlček, můj kamarád a spoluhráč odešel v tomto čase před pěti lety. Ne všechno z textu pro nás dva platí, ale to není podstatné. Zdarr nejsou najmuté plačky, proto výraz není divadelně přehnaný, ale seriózní - smutný. Tíha tragédie je nahrazena lehkostí vzpomínky, snaha o podporu pozůstalého vynikne při lkavých nebo rozlétajících se sborech a nejvíce při jazzovém návalu. Díky, Zdarre i Míro! Bonus: vibrafon
  10. Když šašek spí za zdí krásné dámy - jarmareční píseň doprovázená obrázky. Ty nejsou přítomny, ale text je plně vynahradí. Bonus: flétny
  11. Koleda - Pro mě asi nejslabší píseň na desce. Přesněji, působí obyčejně, normálně. Vlastně, proč ne? Blíží se konec desky, je potřeba tlumit vášně. Pokud je to rozloučení, pak říkám ano. Bonus: chlapácké sbory
Skutečným albovým přídavkem je Hotelový pokoj č. 322., tedy verze s jazzovým big bandem. Výtečné písni neuškodilo ani několik vad na kráse. Technický kiks v čase 2:27 se prostě přihodil a někdo neuhlídal, co mi však vadí víc je divný mix celku. Pokud si srovnáte nahrávku kapely v sólové verzi a v té s orchestrem, je na Vás, ke které se přikloníte. Mě se líbí ta první. Ve druhé je výraz mostecké čtyřky přidušen a jazzíček litvínovského orchestru, který měl být oživením, jakbysmet. Kde je břisknost, výraznost, valchování patnácti lidmi? Pravda, je to jenom můj názor, neznám záměr, ale Junior Big Band ZUŠ Litvínov-Chudeřín měl Zdarr "zlikvidovat", rozdrtit a převálcovat. Tenhle výsledek je opatrný, jalový, za který nese "zodpovědnost" producent tohoto pokusu, který nevyšel. Ale pro mě, jako posluchače není nic jednoduššího, než desku naprogramovat od 1 do 11. V tomto rozmezí se nachází skvostné album, jímž se "divná parta z Mostu" posunula o notný kus dopředu.

Chválím vynikající texty, za které však "nemohou" Zdarr, ale jejich kamarád, spisovatel a básník v jedné osobě - Pavel Brycz. Přetištěné básně z novinky plus pět kousků z předchozích dvou desek - v dřívějších dobách nezbytnost, dnes neocenitelný, skoro vymodlený, doplněk. A není to jen kvůli formátu knížečky - básnické sbírky. Společně s grafickým listem Karla Gyurjana na obálce, tak dostáváte tři v jednom: muziku, básně a obrázek.
ZDeněk, ARnošt, Roman a PAVEL pospolu tvoří kvartet, který funguje jako celek s prostorem pro užitečné muzicírování každého jednotlivého člena. Celek je tak chytrý, nevykalkulovaný, inteligentní, přirozený. Mě osobně připadá muzika Zdarr v dobrém slova smyslu až přepestrá, zajímavá, neotřelá, ale nevěřte mé zaujatosti! Doporučuji Vám navštívit koncert a konfrontovat dojmy z desky se skutečností. Omlouvám se všem hostům, kamarádům a přátelům kapely, které jsem nezmínil. I oni jsou součástí tohoto díla, jehož křest se uskuteční(-il) 27.2.2009 v mosteckém Divadle rozmanitostí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suky Suky | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 22:01 | Reagovat

No tak, jestli jste to slyšeli a četli tuhle recenzi a máte shodný či odlišný nebo úplně jiný názor tak to sem kujva napísněte, nééé, cóóó´, vy, na tóóó, cóóó.
Díky Suky

2 Leni Leni | 19. února 2013 v 20:05 | Reagovat

Všude čtu, jak litvínovský jazzový band pokazil celé CD a docela mě to mrzí :-/ Nesvádějte to na big band - hráči dostali noty, nacvičili je a zahráli ve studiu.. Takže to kdyžtak berte na vědomí a v nějaké další recenzi se obraťte rovnou na aranžéra. Přídavek na desce hodnotím kladně a rozhodně si nepouštím skladby od 1 do 11! ;)

3 RadeK.K. RadeK.K. | E-mail | 1. března 2013 v 10:39 | Reagovat

[2]: Ahoj Leni! Pokud kdekoli čteš, "jak litvínovský jazzový band pokazil celé CD", není tomu tak v recenzi mé, a to ani mezi řádky. Subjektivně jsem jen zhodnotil slyšený výsledek a nikoli záměr producenta/aranžéra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama