recenze > v/a Declaration of Art Rock

24. ledna 2009 v 23:21 | obyčejný posluchač
Declaration of Art Rock /アートロック宣言/ (CD, 1993, Flower Office/ARCD-0293)

Deska mi byla nabídnuta jako kompilace, leč po obdržení díla jsem zřel, že se jej účastní "jen" tři japonské kapely. Vnější barevná koláž obalu skrývá v rozkládacím bukletu psychodelické podkladové vizuály a na nich jednobarevný přetisk informace, textů a fotografií. Jako obvykle vše v japonštině, tudíž mohu sloužit a recenzi oživit jen tím co je anglicky zřetelné. Není toho mnoho.

Název obsahuje škatulku "art rok", úvodník píše: "Otevřete svoje dveře a vítejte do našeho psychedelického světa!" Otvírám se tedy, oprošťuji od zažitých zkušeností a natěšeně mačkám play.

První partou jsou ? (スペシャル・ビュー). Pokud jste přijali systém mého značení kapely neznámého názvu, čtete správně. Čtyři mladíci nahráli své dvě skladby 26.12.1992. Lehce garážový indie rock. Rockové písničky, hybně běžící, mírně se sunoucí. Jedna více než pětiminutová, druhá má minut skoro třináct. Bigbítový korpus je obalován sóly elektrických kytar. Ty v dalším pozvolna zurčí a decentně doprovází zpěváka v pozvolné přípravě. Času je dost, nikam se neženou. Když zhruba v polovině vše uctivě naznačí, že jsou i kapelou, která umí muziku napružit, srovnají si pojmy a dojmy a rovnými postupy se doplazí k závěru doprovázeje sólující kytaristy.

Flower Trip (フラワー・トリップ) zove se další kapela na holení. Jiný zvuk je příjemný. Mám na mysli pro mě jako posluchače. Je tak snazší odlišit od sebe jednotlivé vystupující. O chlup hustší produkce bigbítu s metalickým nápřahem, mírně hutnější muzika. Čtyři bloky kolem čtyř minut, fotky z koncertu a skoro veškeré info v angličtině byť zpěv je japonský. Mohu si lehce představit, jak na pódiu skotačí a dovádí. Studiové kousky jsou hodnější, ale dávají tušit koncertní uvolněnou dravost a nezpoutanost, hlavně když se rozhulákají a překřikují zpěváci (4). Za chvíli vše odpuštěno a společným hlasem jako jeden muž, zpívají a promyšleně tesají do kytar (5). Až v poslední divočině, plné útočných náporů, dojde i na kvílející ságo. Obdobně improvizuje i basa a kytara. Mluvené slovo, expresivní křik, zpěv (6), vše divoce střídáno. Dobrá porce bigboše!

Solid Calm Sky - třetí skupina v tříčlenném obsazení na troj-splitu se třemi skladbami. Vynucená matematika bez hlubšího opodstatnění. A co muzika? Půldruhé minuty jako úvodní část (7). Dá se říci, že až nyní jde o uvolněný, hravý art rock. Nástroje jsou příjemně barveny, všichni hrají jako o život. Kompozičně strukturují, nenápadně hrají, netlačí na pilu, zřetelně je cítit, že se cíleně nepouští do artistických onanií. Pohoda, klídek, jestli se nám ta nálada povede, budeme ji držet. Daří se.

Takže co? Umělecký rock? Psychadelický rock? Nedbám. Otevřel jsem se, ne na doporučení v úvodníku, činím tak často. Jsem rád za poznání dalších cest rockové hudby, jak zjednodušeně říkám - bigbítu. U japonského mě to těší dvojnásob.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama