recenze > Merzbow - Bloody Sea + Arijigoku + Hodosan

25. ledna 2009 v 0:51 | obyčejný posluchač
Merzbow - Bloody Sea (CD, 2006, Vivo Records)
Merzbow - Arijigoku (CD, 2008, Vivo Records)
Merzbow - Hodosan (CD, 2009, Vivo Records)

Před nedávnou dobou jsem se snažil Vám přiblížit jiné dva tituly japonského klasika drsného hluku (harsh noise) Masami Akity aka Merzbow. Konkrétně to byly desky "Coma Berenices" (VIVO2007029CD) a "Higanbana" (VIVO2007032CD). Celkově jich u polského vydavatelství Vivo vyšlo pět. Tedy ty zbývající - tři - popíšu v tomto hodnocení. Dle ujištění hybatele firmy jsou to jedny z posledních položek, neboť zájem lidí je nevalný. Měl na mysli celkovou produkci labelu, kde je nemálo japonských jmen. Uvidíme v budoucnu.

VIVO206022CD je katalogové číslo titulu "Krvavé moře", směrovaného proti velrybářskému rybolovu, hlavně japonskému. Je tedy útokem do vlastních řad, což by mi pravděpodobně nevadilo i kdybych měl ostrovního pra-strýce geishu a pra-tetu samuraje! Stejně jako ostatní realizace je disk vybaven třípanelovým digipakem s prořízlou kapsou, bez umělých hmot. Z vnějšku, sevřeny fotografiemi, jsou anti hesla. Vnitřek je pak skoro kompletně vyplněn elaborátem s úvahami o špatnosti takového konání. Veškerá hudba "Proti-velrybářské písně" byla nahrána v tokijské ložnici, v dubnu 2006 a rozdělena do tří částí. Poměrně velký prostor mají volnější plochy opakujících elektronických zvuků generovaných z EMS syntezátoru "A", doplňované trhanými zvuky kovů a erupcemi dalších, pedály efektovaných zvuků. Z pohledu zkušenějšího spotřebitele a posluchače si dovolím tvrdit, že deska je celkově spíše odpočinková i když nováček s ní bude zápolit. Samozřejmě dojde i na plnější formy trdého hluku, ty však dojem mírné rozplizlosti nezachrání. Pro sběratele nezbytná nutnost, stahovači kliknou jinam a hlukoví hluku budou nejspíše poučeni jinde.




Přeskočíme rok 2007 a tím pádem i dvě alba Merzbow u Vivo Records. Toto - "Arijigoku" - má katalogové číslo vivo2008037CD a je v mnoha drobných ohledech jiné. Obal, jako obvykle v posledních pár letech kompletně vytvořila Jenny Akita, je spíše temnějšího charakteru se zeleno-černými fotografiemi stromů proti nebi. Vnitřek je zkázonosnou černí vytónován skoro celý. Více pak vyniká foto MA (hluk a bicí) a dvě slepičky Ukonky stříbřité. Běžně je vše nahráváno v domácích podmínkách, ale protektokráte zavítal pan Akita do dvou studií (Munemu House a Sound Studio Noah), aby zde v květnu 2008 uklohnil jednu z prvních (?) kombinací živých bubnů a svého hluku. Míra spojení obého je naprosto závislá na úrovni hlasitosti, kterou při poslechu zvolíte. Při nízké hladině zůstává nahrávka nespojena a můžete vnímat jistou separovanost dvou elementů. Pokud zesilovač řádně osmahnete, sice Vám chcípne kanárek (klec zůstane celá), starou sousedku trefí šlak (jste však prvními zájemci o byt), ale dostane se Vám aurálního teroru s prodíráním kulometných salv. Více než hodinová plocha o čtyřech částech je analogově úderná, agresivní elektro smog je spíše doplňující. Bicí souprava je brána rychlou ztečí, je na ní improvizovaně dováděno, byť je zvuk lehce zastřen, rozmazán a temně dunivě hučící, obzvláště ve druhé části. Třetí a čtvrtá část jsou o chlup jasnější, řezavější a to hlavně kvůli převažující a živější elektronice. Povedená deska, přestože nedosahuje hlukové úrovně, kvalit a intenzity jiných, což je však vyváženo již zmiňovanou jinakostí.


Nejčerstvější (díky Merzbow velmi relativní pojem) elpé platňou je růžovoučká "Hodosan" (vivo2009040). Mazlivou barvu nezmiňuji kvůli přeorientování se, ale kvůli titulní celoplošné fotografii s exkluzivními prdýlkami, jež patří přátelům japonského milovníka němých tváří. Poznáte je hravě i bez hádání. Jsou zvěčněni Jenny Akitovou na vnitřku digipaku - prasátka. Současné období se nese ve znamení bicí soupravy. Ta a přídavné hluky byly natočeny v říjnu 2008 v Munemi Studiu/Tokyo. Velmi čistě sejmuté bubny zní jakoby bez činelů. Ty souzní a splývají s elektronickými ruchy a vazbami. Oproti obdobnému systému z několika předchozích alb, vyniká improvizovaná, přesto pevná, řízená a kultivovaná hra na tento nástroj. Systém se dle mého názoru otočil - noisová matérie zde hraje roli doprovodnou a bicí si naprosto spontánně sólují. Dvoudílná skladba je díky názvu "Peace Pigs" buď sociací na sabatovské "Pigs of War", nebo vegetariánskou agitkou. Druhou variantu podporuje i titul třetí kompozice "The Joy of Soy". Zahájena jednoduchou elektronickou figurou rovného rytmu, který je vzápětí převzat, doladěn a nahrazen rytmem produkovaným akusticky, tedy na bicí sestavu představuje přehledné bubnování a rytmicky přizvukující, chvílemi i abstraktnější ruchy. Jako nápad zajímavé, na dvaceti minutách nudné. Jako předzvěst čehosi, tolerovatelné.


Třemi posledními z celkových pěti desek Merzbow na polských Vivo Records jsem rovněž splatil dva resty. Dluh kompletního osobního poslechu a dluh sepsání recenzí. Obojí bylo velmi příjemné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama