recenze > Gore Beyond Necropsy & Merzbow - Rectal Anarchy

31. ledna 2009 v 22:43 | obyčejný posluchač
Merzbow vs. muzikanti (Boris, Sun O))), Porn, Gore Beyond Necropsy)

Japonský terorizér Merzbow nespolupracuje jen s experimentátory, ale pouští se do křížku i s hudebními tělesy. Spíše jsou to tedy kolaborace kapel s Masami Akitou, které ho vyzvou k duelu. Některé z takových si představíme. Kliknutím na odkaz v nadpisu se dostanete na ostatní.
______________________________

Gore Beyond Necropsy & Merzbow - Rectal Anarchy (CD, 2001, Relapse/Release)

Abych nekončil blok recenzí tak smutně, negativisticky, šáhnul jsem do regálu oprášit starší klenot. Pro ty, kteří to nepamatují nebo nesledovali, uvádím, že Gore Beyond Necropsy byli velkým objevem a na krátký čas i stálicí undergroundového dění. Jejich rozpadem však nic nekončí a někteří členové pokračují v neméně extrémních hudebních spolcích. Ale kašleme na omáčku!

Celé CD má 31 skladeb, což o něčem svědčí. Ovšem zdání může někdy klamat, takže nedělejme předčasné závěry. První skladbu přeskočím a začnu hned tou následující. Studiový materiál, byl pravděpodobně nahrán v kuse nebo několika sekcích a poté dodatečně nastříhán (editován), aby vše působilo grind core-ovým dojmem. Tomu však odpovídá pouze délka většiny skladeb. Např. rychlost jako jeden z atributů extrémního stylu se dá jen tušit a je rozpoznatelná opravdu jen místy. Jinak se muzikanti snažili dělat spíše bordel a dosáhnout co nejzaprasenějšího zvuku, což se jim velmi podařilo. Muzika je rozplizlá do hlukových cákanců, které narušuje pouze vokalista svým hrubým hlasem. Výsledný obraz je počmáraný barvami, tužkou, propiskou i fixami, k nemalířským potřebám se vyjadřovat nebudu. Co bylo na plátně hlavním témam se dá s velkým úsilím rozpoznat jen z míst kam se ničící malíři nedostali. V několika výsecích dojde i na tzv. noise core, ale povětšinou je to hluk spíše bezrychlostní, díky již zmíněnému, ostře hlukovému, cílení. Povšimněte si prosím, jak Masami Akita pracuje a manipuluje s efektováním před pouhopouhými deseti lety. Dozajista je to i vlivem, na divočinu nažhavených, mlaďasů, ale každopádně je velmi rozdílné oproti pozdějšímu notebookovému období. Rychlé sekání, střídání poloh a barev. Pokud si u této živé kolaborace představujete třeba noise core nahrávky The Gerogerigegege, kde průběh one-two-three-four s krátkou hudební šlehou byl poznávacím znamením, tak to jste na úplně jiné koleji. Zde hledejte podobnost spíše s následovníky stylové linie, třeba - Nikudorei.

Abych nezapoměl a neošidil Vás o první skladbu! Tou je koncert z vyhlášeného klubu LaMama. Hosty byli zpěváci Bara (který v 90. letech řádil s Merzbow), Kosakai a Sinyou a za bicími Chucky. Živý záznam nikterak nepokulhává za studiovým materiálem, ba právě naopak. Drzí spratci chlístají kýble čehosi, flušou na všechny strany a dělají neskutečný bugr, infernální lumpus. O chlup více je cítit ještě větší divokost než u (z)editovaných "studiových" songů. Je zde samozřejmě více zpětných vazeb a krátkých prostojů, což však není vůbec na škodu. Pečlivý odborný mastering a zvukové ošetření výsledek drží na hranicích poslouchatelnosti, přestože jsem si vědom velké relativnosti tohoto tvrzení. Otázkou je, zda by o desku byl zájem i v případě takovéto spolupráce dvou zcela neznámých spolků. U mě ano! A jak jste na tom Vy?

P.S. Estetika zajímavě obarveného obalu, přestože je anotována Abtechtonic Art Studiu a Chaos Punk Studiu, mi velmi připomíná práce Boredoms, které dělal jejich zpěvák a vedoucí Yamatsuka Eye. Dvě polonahé zpěvačky rockové kapely jsou vyzdobeny nápisy Sid Vicious a Punks Not Dead, každý název skladby ve své konečné fázi přídomkem Rectal Anarchy. I takové maličkosti o něčem svědčí a celkový obraz tohoto lumpusu řádně dolaďují. Rektální anarchie pouze pro skutečné extrémisty!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama