recenze > Akimbo - 1993 & 2008

25. ledna 2009 v 0:25 | obyčejný posluchač
Akimbo - 1993 & 2008 (MP3)

Při brouzdání digitálním vesmírem se mi náhle zjevili, vynořili, objevili. Nikdy za své pětadvacetileté hledání jsem Akimbo nezaregistroval. Pravda na počátku jsem se rochal v metalech, potom lehce vzdělával v českém bigboši a pak (ne)logicky přešel na hudební extrémismus. Oni pravděpodobně jeli po elektronické koleji, proto se naše cesty nesešly, ač působí a prezentují se jako hustomlati.


Čtyři skladby z roku 1993, prvky tvrdší EBM (electronic body music) nejen vykazují, jsou jimi zcela prosyceny. Mozek bijící údery, opakované synťákové stupňování, hlasové deklamace - "The March". Nic složitého, na co by byla potřeba maturita, přesto vše jako celek funguje. Skladba "Divný věci" zvolní tempo, český text je v přemostěních vybaven zdůrazněným rapem. Závěr obstarají drone-ující plochy. Pochodující "Lidi" by rádi zrychlili, není jim však dopřáno. Mašinérie se rozjíždí naplno. Tepot je neústupný, mění se jen jeho barvy. Angličtina není až tak průserová, takže "The Face of Mind" působí jako od cizáků z devadesátých let, kdy tenhle styl byl krapet víc v laufu než teď.
Druhá půle adresáře Akimbo v mém počítadle obsahuje také čtyři skladby. Jsou novější, zastřešené titulem "Ein Tanz mit dem Tod". Byť stále tvrdá elektronika v rámci stylu, např. "Anatol" s českým zpěvem je obohacen klavírem kontrastujícím s industriální hustotou. Hybný dusot titulní "Ein Tanz mit dem Tod" prořezává ostřejší elektronika a samplovaná kytara. BPM přibydou a už lze i tančit jako v hlavním hostomickém stanu. "Flaška pod splavem" udržuje náladu celého dema. Nic zvláštního se neděje. Kvalita pokračuje, snad zpěv dostal větší modulaci. A zbývá "Podvod", u kterého jsem si ihned vzpoměl na Imrichovy TechnoFactory. Jakoby skladba vypadla z jejich CD "Deflorace".

Muzikanti si hrají mixem, manipulují, sekají, skládají, baví mě. Mluvím o "studiové" práci. Otázkou je, jak tomu bude na koncertě. Na statických fotografiích z pódia působí dobrým dojmem, který má i nemalou vizuální složku. Nerad bych se dočkal nudného polo- nebo celo-playbackového zklamání, jako je tomu u některých nejmenovaných umělců. I u těchto mě baví více studiově připravené desky, ač by to uvítal právě naopak, nebo minimálně ve vzácném souladu. Nadšeni a nápřah Akimbo mají, tož se tužte chlapci!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama